"Nepřekvapilo mě, že klub nevyužil opci a neprodloužil se mnou smlouvu," tvrdí Jirousek. "Věděl jsem, jak jsou na tom Budějovice s financemi. Počítal jsem s tím, že tam skončím a půjdu do Chrudimi."
Chrudim byla jediná možnost, kam jste mohl odejít?
Ještě jsem mohl jít do Hradce Králové, ale zvolil jsem Chrudim. Jednání s Alešem Nešickým byla bez problémů, znal jsem i kluky a také k tomu přispěly rodinné důvody.
Hradec hraje ale druhou ligu, takže byste byl o stupínek výš než v Chrudimi...
Já už to tak neberu. Chci být teď tady a přeju si, abychom hráli dobře.
Nalákala vás do Chrudimi i možnost znovu si zahrát s Radimem Nečasem, spoluhráčem z Chebu a Jablonce?
Samozřejmě to byl jeden z důvodů. V roce 1992 jsem šel na vojnu do Chebu, kde jsem jako benjamínek zahájil svou prvoligovou kariéru. Staral se tam o mě Aleš Nešický, byl takovým mým tátou. Potkal jsem se tam i s Radimem, s níž jsem si zahrál také v Jablonci. Oba mě nyní tak trošku přemluvili.
Aleš Nešický dělá v Chrudimi zároveň i manažera, takže mu chcete oplatit otcovskou péči z Chebu?
Asi ano (smích). Samozřejmě se ode mě hodně očekává. Není to extrémní tlak, ale na druhou stranu i já sám chci předvádět kvalitní výkony. Chci tady být platným hráčem a jednou z osobností v týmu. Budu se o to snažit a pokusím se zúročit zkušenosti z nejvyšší soutěže.
V Chrudimi byste měl působit celou letošní sezonu. Máte ještě chuť vrátit se do první či druhé ligy?
Uvidíme. Domů jsem se vrátil z rodinných důvodů, protože mi umřel táta a potřeboval jsem být nablízku mámě. Vyloučeno to není. Záleží, jak budu hrát a zda dostanu nějakou nabídku. Ve třiceti není člověk ještě starý.
Vaše poslední angažmá v Českých Budějovicích se scvrklo na jediný rok. Byla to nejhorší kapitola vaší prvoligové kariéry?
Možná se to zdá, ale není to tak. V Chebu jsem byl nováček. Nakoukl jsem do ligy i do reprezentační jednadvacítky, vše bylo nové. Jablonec - to byly tři krásné roky v poháru, hráli jsme na špici, prostě super. Pak zase tři špatné sezony a boj o záchranu. Lidi, kteří byli zhýčkaní z předchozích let, nám nadávali. To bylo těžké období. V Budějovicích byli dobří kluci, zachránili jsme se, přestože jsme neměli bůhvíjaké mužstvo. Klub sice nevyužil opci, ale kvůli tomu nemůžu tvrdit, že to byl špatný rok.
Nejspokojenější jste byl v Jablonci?
Asi ano. Bylo to moje nejdelší období i největší úspěchy. Každé angažmá ale mělo něco. Nikde jsem neměl problémy, jsem spokojený s tím, co bylo. I když kariéra byla rozjetá lépe. Chyběl mi ale nějaký krok, abych se dostal dál. To však už nikdo nevrátí.
Co tím myslíte? Třeba lepší angažmá nebo nějaký krok z vaší strany?
Asi všechno. Tehdy neexistovalo tolik manažerů jako dnes a neodcházelo tolik hráčů. Navíc nám chybělo pár minut k postupu na olympiádu v Atlantě. Kdybychom vyřadili Španělsko, člověk se mohl více zviditelnit. Je to jedno s druhým. Možná jít do lepšího klubu nebo hrát na lepším postu než defenzivní záložník, kde nosíte vodu a nejste vidět. Dřinu ocení jen spoluhráči a trenér, nikdo jiný. Není ale čeho litovat, vybral jsem si to sám. Něco za mnou snad zůstalo.
