„Setkali jsme se zrovna minulý týden. I s jeho manželkou. Oba mi děkovali. Těžko se to popisuje. Byly to takové emoce, které se těžko vyjadřují slovy,“ říká Pokorný. A přiznává, že si na osudný okamžik i po třech měsících sem tam vzpomene.
Ve Smetanově Lhotě panovala v sobotu 3. září výborná nálada. Místní A-tým porazil v I. B třídě Mirovice díky čtyřem gólům bývalého reprezentanta Jana Kollera a na řadu přišel zápas třetí okresní třídy, domácího B-týmu proti rezervě Kestřan.
A důležitou roli v něm hrál právě trenér Smetanovy Lhoty Jiří Pokorný. Zaprvé. Na zápase vůbec neměl být, protože jen zaskakoval za svého kolegu, který byl na dovolené. A za druhé. Už v poločase zápasu chtěl jít domů. „Pak jsem si ale říkal, že to přetrpím,“ vzpomíná a tohle se nakonec ukázalo jako klíčové pro další vývoj událostí.
Hlavně díky jeho přítomnosti se totiž povedlo zachránit život protihráči, který na hřišti zničehonic zkolaboval. „Týden jsem byl z té situace v šoku a rozdýchával to. Podobné ocenění člověka potěší, ale jsem hlavně rád, že to kluk, kterého znám od dorostu, přežil,“ vracel se Jiří Pokorný k události, když si na konci září na krajském úřadě přebíral ocenění od fotbalového svazu.
A co se vlastně tenkrát vůbec stalo? Běžela zhruba 70. minuta zápasu a domácí celek držel remízu 1:1. V tu chvíli na hřišti upadl hostující 42letý Jiří Miňha. „V první chvíli to vypadalo jako tradiční situace po souboji. Hráč se skrčil a spadl na kolena. To jsem si říkal, že dostal loktem nebo tak něco, a pak najednou slyším, jak kolem všichni křičí, ať zavoláme sanitku,“ popisoval situaci 39letý Jiří Pokorný.
Vyrazil z lavičky, a když přiběhl na místo, uviděl, jak protihráči modrají rty a zjistil, že nedýchá. Začal s masáží srdce. Jak sám říká, tak nějak automaticky. „Povedlo se nám ho nahodit, říkali jsme si, že je to super. A on nám zase vypadnul. Takhle asi třikrát nebo čtyřikrát, než přijela záchranka a přebrala si ho,“ dodává Pokorný. Čas při tom nevnímal. Ale do příjezdu záchranky mohlo uplynout zhruba 10 až 15 minut.
Jiří Pokorný je podnikatel. Jeho firma dělá podlahy a se zdravotnictvím nemá nic společného. Přesto dokázal zareagovat nejdříve právě on. „Byli tam i dobrovolní hasiči. Pak říkali, že vědí, co mají dělat, ale v tu chvíli strnuli. Nejdůležitější bylo jednat,“ vysvětloval Pokorný, který první pomoc zvládl i díky armádě, kde pět let sloužil. „Tam jsme se tomu dost věnovali a Andulu jsem si párkrát týdně zmáčknul,“ pousmál se muž, kterému děkovnou esemesku poslal i nejlepší střelec české fotbalové reprezentace Jan Koller, který duel rezerv sledoval.
