A i když se podívá z lobby baru hotelu na břehu rybníka Svět a místo příjemných dvaceti stupňů a zelené trávy vidí sníh, zamračeno a teploty pod nulou, je rád.
„A to hlavně proto, že po roce a půl můžu zase absolvovat pořádnou přípravu a vrátit se do fotbalu. Ještě nic nebalím a nepřišel jsem to do Dynama jen dohrát,“ říká jedenatřicetiletý Jiří Kladrubský, který se po roce a půl v řeckém Kalloni a italské Pavii vrátil domů.
Kam jste se Spartou a Slovanem jezdili na zimní soustředění?
Se Spartou jsme byli v zimě často na soustředění ve Španělsku. Tam to bylo dobrý. A pak jsme jednou byli třeba na turnaji v Hongkongu na čtrnáct dní, nebo dokonce na tři týdny. To bylo velké zpestření a hodně mě bavilo. Jiná kultura, jiná země. Se Slovanem jsme byli v Turecku. Ale tam jsme byli i přes tři týdny vkuse a to už lezlo docela na hlavu.
Na které nejraději vzpomínáte?
Asi na ten Hongkong. Říkal jsem si, že bych se tam jednou chtěl vrátit jako turista, abych to viděl trochu jinak. Zažil jsem tam i jejich Nový rok. Z hlediska přípravy se dobře vzpomíná na Španělsko. Dobrý terény, podmínky i zápasy.
Soustředění vylepší fyzičku i atmosféru v týmuV menším hotýlku na břehu rybníka Svět vládne poklidná atmosféra. Sem tam se mihne hlavní trenér David Horejš nebo někdo z hráčů zaskočí na kávu do hotelového baru. Je čtvrtek 2. února, hodina po poledni a všude je klid. Fotbalisté budějovického Dynama jsou už čtvrtým dnem na soustředění v Třeboni. „To nejtěžší už snad máme za sebou,“ vrací se k tréninkové náplni minulých dnů Jiří Kladrubský. V současné době jeden z nejzkušenějších fotbalistů klubu a hráč, který si vyzkoušel fotbal i na nejvyšší české úrovni ve Spartě Praha. Od pondělí měli fotbalisté každý den stejný program. Ráno snídaně, v deset hodin jeden trénink, po poledni oběd, odpočinek, od tří hodin druhý trénink, pak regeneraci, večeři a po ní ještě rozbory u videa. „Program máme v podstatě stejný, jako bychom byli ve Španělsku, jen je venku pod nulou,“ pousměje se Kladrubský. Fotbalisté Dynama ve své historii vyrazili v zimě na soustředění za teplem jen jednou. Pod trenérem Františkem Strakou na Kypr. Jinak se připravují doma. Když už se někam jelo, tak většinou po jižních Čechách. „I když jedeme jen do Třeboně, přikládám soustředění velký význam, tolik času jako tam s hráči jinak nikdy nestrávíte,“ říkal už na začátku přípravy trenér David Horejš. A potvrzuje to i Jiří Kladrubský, podle kterého je teď atmosféra uvnitř týmu velmi dobrá. „S nikým v kabině problém nemám a doufám, že ani nikdo nemá se mnou,“ usmívá se. „Co se mi teď líbí, tak v kabině nejsou žádné skupinky, které by se tvořily a bavily se mezi sebou. I na soustředění máme turnaje ve Fifě na playstationu. Večer hrajeme společně třeba karty. Atmosféra je tu teď prostě dobrá,“ pochvaluje si. |
Když dneska kouknete na internet a čtete reportáže o Spartě, neřeknete si, tam bych taky ještě vyrazil?
Spíš říkám: Jo, tam jsem taky byl. (směje se)
Jezdí se stejně?
Víceméně. Se Spartou jsme jezdili třeba do Jerezu. Tam si pamatuju, že jsme byli v době, kdy tam motocykloví jezdci testovali motorky na novou sezonu a kluci se na to chodili často koukat. Jo. I takové zpestření tahle soustředění nabízela.
A teď jste s Dynamem v Třeboni, 20 kilometrů od Budějovic...
Takhle to neberu. V tomhle ohledu jsem spokojený.
Ve vašem případě asi platí, že jste rád, že vůbec můžete celou zimní přípravu a nějaké soustředění absolvovat, ne?
Přesně tak. Dá se říct, že přípravu jsem nezažil rok a půl. A to se na vás projeví. Tím, jak jsem byl v Řecku a potom v Itálii a v obou případech to dopadlo špatně, tak jsem byl rád, že jsem na podzim vůbec mohl s Dynamem začít trénovat. Teď absolvuju po nějakém čase i zimní přípravu. Je dobrá.
Jak se připravuje hráč, který během roku mění v zahraničí rychle kluby?
To je právě ono. Poslední zimní přípravu jsem zažil v Dynamu před dvěma lety, když se pak na jaře sestoupilo z ligy. To jsou dva roky. V létě jsem odešel do Řecka, kde to bylo ještě dobrý. Tam jsme v létě trénovali a pořád jen běhali. Když se za mnou přijeli podívat rodiče, tak táta říkal, že takhle naběhanýho mě ještě nikdy neviděl. Ale fotbalově a z hlediska života to tam dobrý nebylo. Do Itálie jsem dorazil loni v zimě na poslední chvíli před startem soutěže, tam už jsem toho moc nenatrénoval. Když člověk trénuje sám, není to nikdy ono. Já tomu tréninku ani nešel moc naproti.
Povídejte...
Třeba teď v létě jsem čekal, jak se vyvine situace v Itálii. Do poslední chvíle jsem byl doma a trénoval jsem s Planou, která hraje I. B, a pak sám. A sám jsem dělal jen muai-thai a chodil běhat. A když nad sebou nemáte bič, tak si řeknete, dneska běhat nepůjdu, nechám to na zítra. Nic se přece nestane. Já jsem asi ten typ, co bič nad sebou potřebuje.
A teď ho máte?
Makáme hodně. S trenérem Davidem Horejšem jsme sice kamarádi mimo hřiště, ale na hřišti je to šéf a musíme ho všichni poslouchat. Každý máme sporttester a každý ho po tréninku odevzdáváme, a když přijde a řekne, hele tady vidím, že jsi nejel na 100 procent, musím to vzít.
V Dynamu jste začal trénovat někdy v polovině podzimu, teď máte za sebou i první měsíc zimní přípravy. Můžete říct, že už jste stoprocentně připravený? Že už jste manko dohnal?
Řekl bych, že už jsem se do toho dostal. I v zápasech je to znát. Ale pro mě je teď důležité, že hlavně já sám se chci vrátit. Makat na sobě. Ukázat všem, že na to mám.
Koneckonců s Dynamem jste domluvený na několikaletém kontraktu. Dá se to brát tak, že už jste se definitivně rozhodl vrátit?
Přesně tak. Zároveň ale nechci, i když si to asi někdo říkat bude, aby si lidi mysleli, že jsem to sem přišel jen dohrát. To ne. Já se chci ještě vrátit do ligy. A chci klubu pomoct zase zpátky. Po těch posledních letech, zraněních a nepodařených angažmá jsem zase rád, že můžu někam patřit. Nečekat do poslední chvíle, jestli se mi někdo ozve.
Jakou roli v rozhodování o návratu hrála rodina?
Klíčovou. Manželka je doktorkou na očním oddělení v budějovické nemocnici, dcera chodí do školky. Vyhodnotil jsem si to tak, že nemá smysl někde cestovat a přicházet o nejlepší roky mojí dcerky. Ten rok jsem byl bez nich, viděl je jen občas a to nechci. Když jsem byl v řecké lize, klub sídlil na ostrově Lesbos. Tam jsem byl úplně sám. Měl jsem byt s balkonem na moře a každý den se díval, jak tam přijíždějí tisíce lidí na lodích. Všude televize, policie. Byl to malý ostrov a byla to hrozná atmosféra. V Itálii to bylo lepší, tam jsem alespoň bydlel u kamaráda Juraje Kucky, kterému se daří v AC Milan, a tak jsem viděl celé jeho zákulisí. Netajil jsem se tím, že jsem chtěl v Itálii zůstat kvůli podmínkám, které v klubu byly i přesto, že hrál třetí ligu. Ale když najednou v létě skončil, nemá cenu už na nic čekat. Navíc u Dynama se mi líbí myšlenka, která tady je, aby dostávali prostor odchovanci.
A bude se vám na jaře líbit i druhá liga?
Náš poslední zápas s prvoligovou Jihlavou jsme vyhráli 3:2 a chtěl bych to ukázat na tomhle příkladu. Jihlava je prvoligový klub a podle mého soudu by si s námi jako druholigovým celkem měla poradit. A to i přesto, že měli zraněné hráče a podobně. Ale to se nedělo. Ten směr, jak jsme k tomu přistoupili my, je dobrý a dokázali jsme je přehrát. Neříkám, že v létě budeme slavit postup, ale chceme přenášet věci z tréninku na hřiště do zápasů. Dřít a ono to přijde a nemám strach o to, že bychom měli nějaké problémy. Těším se na ni.
