Jihlavský klub se dostal do situace, ve které rozhodně nechtěl být. Před sezonou vedení FC Vysočina věřilo, že sestavilo nejsilnější hráčský kádr za posledních několik let. Ten měl soutěží projít tak, aby se vyhnul sestupovým starostem.
Jenže opak je pravdou.
Jihlava zůstává posledním týmem, který v novém ročníku ještě nevyhrál a se čtyřmi remízami klesla na předposlední příčku tabulky. „Musíme se vzchopit. Uvědomit si, že hrajeme o sestup,“ říká jihlavský trenér Michal Bílek.
„Situace je hodně špatná. V takové jsme tady ještě nebyli,“ uvedl obránce Jiří Krejčí, který s Vysočinou zažil všechny její zpackané starty do nového ročníku od roku 2013. „Budeme muset ukázat veliký charakter, abychom se z toho vylízali.“
Nejhorší na celé situaci je fakt, že zatímco v předchozích zápasech Jihlava dokázala své soupeře v určitých fázích přehrávat a vytvářela si šance, v pátečním duelu s Bohemians 1905 totálně propadla.
„Bohemka nás přehrála. My jsme si s její pohyblivostí nedokázali poradit,“ všiml si Krejčí. „Špatně jsme přistupovali k hráčům, a když oni měli prostor, to se jim to hrálo,“ litoval opakovaných zkratů v jihlavské defenzivě. „Celkově jsme hráli tragicky. Marně si vzpomínám, jestli jsme si vytvořili nějakou šanci.“
Kritikou nešetřil ani kouč Bílek. „Byla to obrovská křeč, soupeř nás přehrával minimálně o třídu. Nevím, čím si to vysvětlit. Od začátku jsme tahali za kratší konec,“ přiznal trenér.
„Bohemka nás předčila v kombinaci, v pohybu. Od svého týmu jsem očekával, že tam bude alespoň touha s výsledkem něco udělat. Ale nic pozitivního na tomto zápase nevidím,“ pokračoval.
„Když už nemáme kvalitu, musíme to vyrovnat bojovností,“ souhlasí Rabušic. „Byli jsme nachystaní, že už to zlomíme. A potom přijde samotný zápas - a vypadalo to takhle. Už opravdu nevím, co k tomu říct,“ krčil bezradně rameny.
Příliš optimismu jihlavským fanouškům nedává ani nejbližší budoucnost. Po reprezentační pauze se totiž Vysočina představí na pražské Letné. A v duelu se Spartou to s nadějí na plný bodový zisk vypadá hodně bledě.
„Ale proč bychom nemohli na Spartě vyhrát,“ pokládá řečnickou otázku Krejčí. „Samozřejmě, pojďme si říct, že šance je menší než doma s Bohemkou. Ale pořád nějaká je. A my se musíme snažit z každého zápasu urvat co nejvíce.“
„Na Spartě nemáme co ztratit, ale můžeme jen získat. Uvidíme, třeba nás to nakopne,“ doufá Rabušic. „Ale tohle už si říkáme měsíc,“ dodává. „Asi budeme muset něco hodně změnit. Protože se stále nic neděje. Hrajeme furt stejně a nevede to k ničemu,“ říká Krejčí.
Rekord: Dukla čekala na vítězství 22 kol
Že dlouhé čekání na první vítězství automaticky nemusí znamenat špatnou sezonu dokázala v ročníku 1996/97 právě Sparta. Ta úvodní tříbodový zisk vydřela až v osmém kole po domácí výhře nad Hradcem Králové. Jediné kolo před tím, po porážce v Jablonci, se přitom nejslavnější český klub s pouhými čtyřmi body překvapivě ocitl na poslední příčce tabulky.
Přesto tým pod vedením Josefa Chovance, jenž po čtvrtém kole vystřídal Vlastimila Petrželu, následně dokázal ve zmiňované sezoně vybojovat titul - se čtyřbodovým náskokem před druhou Slavií!
Pikantní pro jihlavské fanoušky je na tom fakt, že jedním z hráčů letenského klubu byl v té době také dnešní trenér FC Vysočina Michal Bílek. Jeho zkušenosti se tak nyní budou určitě hodit.
„Musíme navázat na tvrdou práci, kterou jsme předvedli v předchozích dvou zápasech, kdy jsme dokázali remizovat s Jabloncem a na Slovácku,“ radí hráčům Bílek. „Už na Spartě se musíme snažit podat daleko lepší výkon než proti Bohemce.“
Vůbec nejhorší vstup do sezony potkal v premiérovém ročníku samostatné české ligy jiný pražský celek, Duklu. Ta se úvodního - a zároveň jediného vítězství - dočkala až 24. dubna 1994, ve 23. kole, kdy vyhrála 1:0 v Hradci Králové. Nebylo tak divu, že se celek z Julisky z nejvyšší soutěže poroučel. Za sezonu totiž dokázal uhrát pouze 10 bodů a od nesestupových příček ho dělila třináctibodová propast.
Jihlava nyní musí doufat, že ona se probudí mnohem dřív než právě ve druhé lize. A že se nenaplní slova posměšného pokřiku fanoušků klokanů z pátečního utkání: „A tady, a tady, a tady liga nebude.“
