Jenže spokojenost ve tváři Murise Mešanoviče po skončení zápasu se Zlínem v neděli viditelně chyběla. FC Vysočina totiž v důležitém souboji doma vydoloval pouze bod za remízu 2:2.
„Začali jsme hrát až poté, co jsme dostali první branku,“ pustil se Mešanovič do hodnocení. „Do té doby to bylo z naší strany dost vlažné,“ věděl.
Pak ale Lukáš Vaculík srovnal na 1:1 a už za dvě minuty po něm mohl právě Mešanovič otočit vývoj utkání ve prospěch FC Vysočina. Z výborné pozice však překopl bránu. „Myslím, že to byl zápas, ve kterém jsem měl doma v letošní sezoně asi nejvíc šancí,“ přemítal pětadvacetiletý bosenský fotbalista. „A byly fakt velké,“ dodal.
Ta největší se zrodila zhruba dvacet minut po začátku druhé půle, když zlínský gólman Tomáš Holý vyrobil při rozehrávce velehrubku a míč se díky tomu dostal přímo na kopačky Mešanoviče. „Jenže já jsem udělal chybu, že jsem strašně dlouho naznačoval, kam to kopnu. Prostě jsem měl poslat střelu přesně na opačnou stranu,“ zlobil se na sebe.
O deset minut později ho zahozená tutovka mrzela dvojnásob. Zlín totiž proměnil rychlý protiútok a znovu vedl. Jeho radost však trvala pouze do 84 .minuty, kdy přeci jen dostal Mešanovič míč do soupeřovy sítě.
„Naštěstí to stačilo alespoň na bod,“ oddechl si po remízovém výsledku 2:2 nejlepší střelec jihlavského týmu, který po dlouhé době nastoupil do utkání hladce oholen. „Jestli jsem ty šance zahazoval kvůli tomu? To nevím,“ usmíval se Mešanovič. „Každopádně máme po podzimu 16 bodů a na jaře nás čeká pořádně těžký boj o udržení,“ dodal.
