„Trenér gólmanů pan Vahala stále říkal, že šance chytat může přijít. Že mám být připravený. A ona přišla,“ líčí Rakovan, který ve 25. kole - při utkání na Dukle - v 56. minutě zaskočil za zraněného kolegu. A od té chvíle už místo v brance neopustil. „Nebylo to lehké, ale kluci mi hodně pomohli. Hráli výborně zezadu,“ chválí své spoluhráče.
Ve čtyřech po sobě jdoucích utkáních, do kterých Rakovan nastupoval od první minuty, Jihlava uhrála sedm bodů za dvě výhry a jednu remízu. „Každý z nich byl klíčový,“ uvědomuje si Rakovan.
Jihlava v závěru soutěže dokázala vstát z mrtvých. „Před utkáním se Spartou málokdo věřil, že se ještě vzchopíme. Už nás všichni odsuzovali, že jdeme do druhé ligy,“ připomíná Rakovan situaci po 23. kole, kdy od čtrnácté příčky Vysočinu dělily čtyři body.
Právě v tu chvíli však přišel nový impuls - už druhá výměna na trenérském postu: Michala Bílka nahradil Josef Jinoch. „Řekl nám, že nic nekončí, že jdeme dál. A že život není jen o fotbale,“ vzpomíná Rakovan. „Z nás to nějak spadlo. Se Spartou přišel super úspěch a ten nás nakopl,“ připomíná vítězství 1:0. „Vyhráli jsme se štěstím. Ale pak už se to nějak rozjelo.“
Vysočina urvala všechny body s Brnem a ve Zlíně, po dvou shodných výhrách 3:0. „Nehráli jsme nějaký oku lahodící fotbal. Ale bohužel, museli jsme se zaměřit na výsledky,“ ví Rakovan.
Poslední krok k záchraně zvládla Jihlava v sobotním domácím zápase s Příbramí. Tu přitom remízou 1:1 poslala do druhé ligy. „Byl to nejdůležitější zápas sezony. A z našeho pohledu opravdu šílený. Trenér ho hodnotil tak, že byl náš nejhorší, co se kvality hry týká,“ připouští Rakovan.
„Měli jsme to v hlavách. Hráli jsme hrozně nepřesně, nedokázali si vůbec nahrát. Naopak Příbram byla paradoxně vynikající,“ všiml si Rakovan: „Nepustili nás do hry, de facto jsme se spoléhali jen na brejky. Ale potřebný bod jsme urvali.“
