Čím to je, nedokáže vysvětlit ani nejzkušenější hráč v jihlavské sestavě, brankář Jaromír Blažek. "To kdybych věděl!" ulevil si 40letý gólman. "Můj názor je takový, že venku hrajeme hrozně ustrašeně."
Takže by se to chtělo i venku více zapojit do útoku?
Každopádně. I když v Brně, kde jsme teď hráli, jsme měli dvě vyložené šance - a nedali jsme. Ale v zápasech předtím jsme nepředvedli to, co hrajeme doma.
Trenér Komňacký si stěžuje, že týmu chybí agresivita a bojovnost. Jak se to poslouchá?
To je jedno ke druhému. Kdyby se nám dařilo, měli více bodů, tak se o tom třeba ani nebavíme. Zato teď takové drobnosti vyplouvají napovrch. My se s tím musíme nějak poprat a udělat všechno pro to, abychom podzim zakončili, dejme tomu, se 17 body.
Chybí mužstvu nějaký hecíř?
To ano. Mužstvu schází při hře člověk, který to trošku seřve. Loni to bylo něco úplně jiného než teď. Jak se říká, když mužstvo postoupí, je v takové euforii. A druhý rok v lize je asi složitější než první. To nás teď potkalo. My hlavně musíme koukat na sebe, udělat do konce podzimu co nejvíce bodů. A potom se dobře připravit na jaro.
Kromě nasazení vás ještě něco trápí?
Máme problém i s tím, že máme kluky, kteří jsou zranění. A kteří by normálně hráli. Sestava se skládá ne těžce, ale někteří kluci hrají na postech, na kterých by nehráli. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Musíme mít nějakou vůli to zvládnout do konce. A dál uvidíme.
