Práce v uniformě vás baví?
Jo, v pohodě. Jezdím na exekučky. Takže je to příjemný (směje se). Máme podobnou uniformu jako policajti. Lidé si nás pletou.
Řešíte konflikty?
Vesměs je to v pohodě, ale třeba Romové jsou občas agresivní. Ale většinou to zvládáme. Zatím jsem tvrdě nezasahoval, ale někdy budu muset.
Vážně jste se smířil, že kariéra profifotbalisty je už minulostí?
Už jsem si zvykl. Jsem s tím smířený. I kdybych hrál někde třetí druhou ligu, tak na uživení to není. Za tři roky bych tu otázku musel řešit znovu. Jako zaměstnanec mám jistotu. U toho hraji fotbal coby přivýdělek. Nestěžuji si.
A divize vás naplňuje?
Divize už má nějakou úroveň, takže v pohodě. Na můj zdravotní stav je divize odpovídající. Mám tři operace kolena v krátké době. Na vrcholový fotbal už to prostě není.
Vzpomínáte třeba na zápasy Sigmy s Dortmundem či Hamburkem?
Jo, jsou to hezké vzpomínky, ale žít se z nich nedá. Něco jsem si odehrál, nějaké góly jsem dal Pražákům. Něco mi to dalo, něco vzalo. Ale nestěžuji si. Nemá smysl se trápit. Měl jsem štěstí, ale vybral jsem si to jinak. Od zdraví se vše vyvíjí.
Nekazí vám vzpomínky na Olomouc někteří diváci, kteří váš styl hry doprovázeli urážkami?
No, bylo pár výjimek. Když se mě trenér Uličný zastal, odnesl to pokutou. Lidé dlouhé hráče moc nemusí kvůli specifickému pohybu. Ale to jsou jedinci, kteří strhnou ostatní. Bylo to těžké.
V Sigmě jste pomáhal trénovat mládež. Vidíte svoji budoucnost na lavičce?
Před třemi měsíci jsem toho musel nechat, kvůli práci jsem to nestíhal. Až skončím s fotbalem, tak bych trénoval třeba ne v Sigmě, ale při zaměstnání.
