Tento způsob léta zdá se mu poněkud bláznivým. Jak by také ne, když fotbalovou reprezentaci po nepodařeném Euru nečekaně opustil Pavel Vrba. Nový tým skládá právě Jarolím, který kancelář v Mladé Boleslavi překotně vyměnil za Strahov.
Jaký tvoříte tým, trenére?
Věřím, že konkurenceschopný. Nemyslím si, že český fotbal už nemá kde brát. Možná nemá tolik na výběr jako dřív, o to víc se musí semknout.
Co čeká reprezentaci?Za pár dní první nominace nového trenéra Karla Jarolíma. Ve středu 31. srpna přátelák s Arménií v Mladé Boleslavi, v neděli 4. září světová kvalifikace se Severním Irskem na Letné. Jarolím už si vybral asistenty. Pravou rukou – stejně jako v Boleslavi – bude Boris Kočí, zatímco Miroslav Koubek bude především sledovat styl soupeřů. U brankářů nejspíš zůstane Jan Stejskal. |
Máte rád rychlé starty?
Raději bych si vyzkoušel jeden sraz nanečisto, ale beru jako realitu, že 4. září hrajeme kvalifikaci. Nedá se nic dělat, musím se přizpůsobit. Ačkoli se nic neobejde bez chyb, v našem případě bude důležité, aby těch chyb bylo co nejméně.
Myslíte v nominaci, ve hře, v taktice, v psychologii?
Obecně ve všem. Trénoval jsem jen některé hráče, kteří se objeví ve výběru, takže bude trvat, než se poznáme blíž. Přitom všichni dohromady musíme chtít, abychom první kvalifikaci proti Severním Irům zvládli.
Jakou roli máte teď? Cestovatel, skaut, manažer?
Je to mix všeho, ale baví mě to. Vlastně by bylo špatné, aby mě to po čtrnácti dnech u nároďáku nebavilo.
Takže se těšíte? Obavy nemáte?
Mám velkou chuť. Je to obrovská pocta, že můžu být u české reprezentace. Děkuju za tu šanci. Neexistuje nic víc. Ten samý přístup očekávám od celého realizačního týmu a od všech hráčů, kteří budou o reprezentační dres bojovat.
Myslíte, že budou fanoušci mile překvapeni?
To bych byl hrozně rád. Všude slýchám, že se výběr zúžil, že není kde brát. Ale možná by si to hráči měli vzít jako pozitivní motivaci. Jen ať dokážou, že tak špatné to není.
Spoléháte na to?
Spoléhám na práci, na srdce, zarputilost. Na druhou stranu je jasné, že pět hráčů základní sestavy po Euru oznámilo konec. A pět je dost.
Hubník, Lafata, Plašil, Čech, Limberský. Chápete jejich postoj? Sám jste hrál ligu do čtyřiceti.
Důvody chápu a respektuju je. Jsou to dospělí lidé, kteří vědí, co dělají. Přemlouvat nikoho nebudu.
Ani brankáře Čecha jste nenaťukl, jestli by se nerozmyslel?
Nenaťukl. Při vší úctě k Petrovi, který byl dlouhá léta oporou. Prostě se rozhodl skončit. Tím se otevírá možnost pro gólmany, kteří v jeho éře čekali. Jen ať ukážou, co umějí.
Případ Rosický necháváte otevřený? Kapitán se na Euru zranil a zatím nenaznačil, co bude dál.
Čekám. Tomáš ještě neudělal žádné rozhodnutí a nevím, jestli a kde bude pokračovat. Mám zprávy, že běhá a těší ho, že ho nic nebolí. Pokud se vrátí, a já doufám, že ano, pak bych ho kontaktoval.
Rosický je ročník 1980, takže mu táhne na šestatřicet. I takoví hráči jsou pro vás zajímaví? Nehledíte spíš na perspektivu?
Chci mít co nejsilnější tým. Sledovat jen perspektivu a nechtít udělat výsledek hned? S takovým přístupem by vám možná perspektiva brzy vyšuměla a v rukách by nezůstalo nic. Pokud bude Tomáš zdravotně v pořádku a ve formě, všichni okolo se od něj mohou učit. Je originální a vždycky byl.
Zadumaný mladoboleslavský trenér Karel Jarolím.
Mladoboleslavský trenér Karel Jarolím na tréninku před zápasem s Lyonem.
Dá se vůbec v reprezentaci systematicky budovat?
Pojmenovat se to dá všelijak, že jo. Záleží, jaká se vám sejde generace. Možná dozrávají hráči, kteří znovu budou hladoví a odhodlaní. Kteří se budou chtít prosadit v evropských klubech, potažmo v reprezentaci. Jako v časech Nedvěda a Poborského. Uvidíme, kdo bude mít sílu tu cestu podstoupit. Já můžu plánovat, jak chci, ale bez výsledků může být rychlý konec.
Neříkáte si, že jste dal hlavu do oprátky?
Pane, dvakrát jsem reprezentaci odmítl. I kdyby se mi ta oprátka kolem krku náhodou utáhla, v šedesáti letech to přežiju.
Dvakrát jste řekl ne, když jste vedl Slavii. Nešlo to skloubit?
Ne, nechtěl jsem dvojroli. To by nefungovalo. Zkusil jsem si to pár dní v Boleslavi a měl jsem z toho hlavu v pejru. Cestování, organizace, sledování videa a klubové povinnosti k tomu. To nešlo! Zrovna teď detailně koukám na Severní Irsko. K tomu rozbory našich zápasů z Eura, abych se měl čeho chytit. Práce je mraky, ale...
Něco jste chtěl dodat?
Dřív jsem měl pocit, že jsem k nároďáku ještě nedozrál, že si ho nezasloužím. Asi jsem musel ujít další kus cesty, abych pochopil, že nastal ten správný čas. Možná to byla poslední šance a jen srab by do toho nešel. A já srab nejsem!
Laická představa je taková, že byste jako velký šéf mohl jen rozdat pokyny, vybrat vyvolené a říct jim, jak mají hrát.
Možná se to tak dělat dá, ale já to neumím. I proto velmi pečlivě skládáme realizační tým, kde by měl mít každý své místo i svoji odpovědnost. Chci mít všechno pintlich, do detailu připravené. Jestliže cokoli podceníte, za chvíli se vám to vrátí jako bumerang. Takovou mám zkušenost.
Zatím můžete jen odhadovat: jak silná je česká reprezentace?
Dáte mi rok? Nebo počkejte aspoň podzim. Pak vám povím.
Co si myslíte teď?
Že nemáme špatné fotbalisty. Dá se sestavit tým, který bude konkurenceschopný. S podmínkou, že bude hladový, zarputilý a odhodlaný. To na jednom srazu nevyřešíte.
Ale tým se změní, ne?
Jistě, už tím, že má jiného trenéra. Rád bych, aby se na nároďák dalo koukat a zároveň aby to přinášelo výsledky. Aby fanoušci odcházeli ze stadionu a říkali si: Jo, to se mi líbilo.
Chyběla vám ta zpětná vazba na Euru?
Chyběla. Necítil jsem tu hladovost a motivaci nechat na hřišti všechno. Nejen proto chci hráčům říct, aby každý z nich přemýšlel jako individuální sportovec. Jako tenista, atlet, plavec. Oni rozhodují sami za sebe. Starají se sami o sebe. Když cokoli zanedbají, sport jim to nemilosrdně vrátí. V kolektivním sportu se často spoléhá, že jedinec se ztratí ve stínu ostatních, což ke zlepšení nevede. Neříkám, že se mezi fotbalisty nenajdou precizní typy, ale pořád si myslím, že se to dá dělat ještě líp.
To asi nemluvíme jen o životosprávě, na kterou jste pes.
Jde o komplex přípravy. Když to moji hráči pochopí, je vyhráno.
Po konci trenéra Vrby, který převzal Machačkalu, zůstala pachuť. Dá se z toho poučit?
Z každého konce se můžete poučit. Ať je dobrý, nebo ne.
A konkrétně?
Přiznám se, že z celkového projevu na mistrovství Evropy čišelo něco nezdravého. Nevím, co to bylo. Neviděl jsem semknutí a touhu udělat maximum, aby se uspělo. Proč? To je otázka. Já bych rozhodně nechtěl, aby to došlo tak daleko. Chci nastavit režim tak, aby se kluci těšili, že jim přijde nominační pozvánka. Chci, aby pochopili moji filozofii. Není to moc silné slovo?
Není, každý z trenérů má svou filozofii. Co za devět dní povíte nominovaným?
Budu rád, pokud se budete na srazy těšit. Nemusíte se těšit na nás, na trenéry, ale na partu, která půjde za svým cílem. Doufám, že naše společná práce bude mít smysl. Doufám, že vás fotbal bude bavit. Nechci předbíhat, ale možná nastoupíme cestu, která tu nebyla úplně obvyklá.
Co tím naznačujete?
Chci vědět daleko víc než jen to, jak kluci běhají po hřišti. Konkrétní zatím nebudu.
Slavii jste dovedl k titulu i do Ligy mistrů, ale teď mám dojem, že vás nová role pohltila. Mýlím se?
Nemýlíte, je to největší trenérská výzva. Když jsem byl malej kluk a kopal u nás v Třemošnici, snil jsem o tom, jak jednou hraju ligu, jak oblékám československý dres. Když se to všechno postupně plnilo, mrazilo mě z toho. Teď trénuju reprezentaci, a to je další z vrcholů.
Sice jste už pracoval ve Francii, v Emirátech, na Slovensku nebo v Saúdské Arábii, ale jste připraven na život pod mikroskopem?
Tomu se nevyhnu. Budu se snažit to řešit s nadhledem.
To tvrdil i váš předchůdce.
Říkám, že se budu snažit (úsměv).
Mimochodem, základní jedenáctku na Severní Irsko máte jasnou?
V hlavě ji nosím, ale nikde to nevytrubuju. Počkejte si.
