Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jedenáct největších zklamání a překvapení

3 2000
R o t t e r d a m - Fotbalový turnaj EURO 2000 představil světu ve skvělém světle celou řadu do té doby neznámých hvězd. Mezi největší objevy šampionátu určitě patří Portugalec Nuno Gomez, Slovinec Zahovič či turecký gólman Rüstü. Jiní hráči do Beneluxu jako hvězdy už přijeli, ale velká očekávání nesplnili.

PŘEKVAPILI
NUNO GOMES
(Portugalsko): Dlouhé vlasy, rychlé nohy, pohotová střela. Doma znají schopnosti čilého útočníka, ale v reprezentaci vstřelil svůj první gól až na Euru. A nakonec dal čtyři.

ZLATKO ZAHOVIČ (Slovinsko): Mezi průměrnými slovinskými hráči je extratřídou. To se vědělo už dávno. Ale že dokáže tolik, když skoro celé jaro nehrál? Málem dovedl Slovince k senzačnímu čtvrtfinále.

RÜSTÜ RECBER (Turecko): Odvážné vybíhání, dlouhé výkopy, znamenitý postřeh a na vznětlivou tureckou povahu neskutečný klid. Takový byl gólman, o němž se při Euru mluvilo.

CHRISTIAN CHIVU (Rumunsko): Jako dítě obdivoval Itala Maldiniho, teď může být stejně slavným obráncem. Devatenáctiletý talent proháněl u levé lajny všechny útočníky. A jak si jednou parádně zpracoval dlouhý výkop na prsa... Může z něho být třída.

PAUL BOSVELT
(Nizozemsko): Zkušený třicátník hrál poprvé v reprezentaci až krátce před Eurem. Nakonec se prosadil ve hvězdném týmu do základní sestavy. Pokazil jedinou věc: neproměnil penaltu v semifinále.

SAVO MILOŠEVIČ
(Jugoslávie): Jeho vyhrnutý límec u dresu je znamením zarputilého lovce gólů. Dal jich pět a stal se spolu s Kluivertem kanonýrem šampionátu. To se nečekalo.

FRANCESCO TOTTI
(Itálie): Už to není jen věčný talent z Říma. Trenér Zoff o něm dlouho pochyboval, teď na Euru ho konečně přesvědčil, co dokáže.

ALFONSO PEREZ
(Španělsko): Na poslední chvíli "ukradl" místo Morientesovi a ve Španělsku z toho byl poprask. Jenže Alfonso hrál výborně, jeho dva góly proti Jugoslávii zachránily tým před vyřazením po skupinách.

FRANCESCO TOLDO
(Itálie): Z role náhradníka se vyšvihl v nejlepšího gólmana turnaje. V semifinále zlikvidoval tři penalty.

ADRIAN MUTU
(Rumunsko): Nahradil potrestaného Hagiho a nemělo to chybu. Předtím se jen vědělo, že jedenadvacetiletý chlapec má smlouvu v Interu Milán.

PEDRO MUNITIS
(Španělsko): Do hry naskočil až v posledním zápase ve skupině. A hned dal gól. Malý útočník řádil na levé straně, ve čtvrtfinále vybojoval penaltu. Francouz Thuram už dlouho nezažil tak zapáleného soka.

ZKLAMALI
SINIŠA MIHAJLOVIČ
(Jugoslávie): Ze zbožňovaného zbyla troska. V jednom zápase se nechal vyloučit, v dalším otevřel cestu Kluivertovi ke třem gólům. Jako šéf obrany vyhořel.

ALESSANDRO DEL PIERO (
Itálie): Žil jen ze svého jména. Fanoušci si ho vyprosili, aby hrál. Po zranění byl z formy, na hřišti se choval líně, svá nadbytečná kila skrýval pod vytažený dres.

MICHAEL OWEN
(Anglie): Zázračné dítě anglického fotbalu je v krizi.
Byl nevýrazný, ve všech zápasech byl vystřídán. Kam se ztratily jeho drzé průniky mezi obránci?

FILIP DE WILDE
(Belgie): Říká se mu Hrobař Belgie. Zesměšnil se hned v prvním zápase: před brankou si přišlápl míč, škobrtnul a daroval gól Švédsku.
Proti Turecku znovu zavinil gól, navíc pěstmi ve vzduchu odrovnal Arifa a byl vyloučen.

PETR GABRIEL
(Česko): Jeden zkrat ho dostal mezi smutné hrdiny.
Před zápasem s Francií vyprávěl, jak bude důležité nedostat první gól, a pak na něj nahrál Henrymu katastrofální malou domů.

CHRISTIAN ZIEGE
(Německo): Kazil přihrávky, málo bojoval. Do rozhodujícího zápasu o postup ze skupiny ho trenér Ribbeck ani raději nepostavil.
Selhalo celé mužstvo a Ziege patřil mezi největší propady.

EBBE SAND
(Dánsko): Za dva zápasy jediná střela na branku. Může být pro útočníka mizernější bilance? A to měl být hlavním esem dánské ofenzivy.

RAÚL GONZALES
(Španělsko): Zbabranou penaltou poslal Španěly domů. Byl to kandidát na krále střelců, ale na turnaji dal jediný gól. Horší formu zakrýval ohromnou snaživostí.

FRANK DE BOER
(Nizozemsko): "Proslavily" ho dvě neproměněné penalty v semifinále. Jako šéf nizozemské obrany nechyboval, ale málo předváděl pověstné kolmé pasy dopředu.

MICHAEL SCHJÖNBERG
(Dánsko): Osm gólů ve třech utkáních, to je tragické číslo pro hlavní postavu v dánské obraně. Zažíval zlé chvíle, Francouz Henry jej přesprintoval i s míčem.

DAVID SEAMAN
(Anglie): Líný, starý, nemotorný. Tak všelijak se bulvární tisk v Anglii obul do brankáře reprezentace. Měl pádné důvody: třeba při Figově střele ze třiceti metrů se Seaman ani nepohnul.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze