Jedenatřicetiletý obránce hrával na Kapverdských ostrovech, v Portugalsku, Švýcarsku, Tunisku a naposledy v Kataru. V Tunisku ho dokonce vyhlásili nejlepším cizincem roku 2007. Je kapverdským reprezentantem a za národní tým nastupuje častěji než Mickael Tavares, nedávná hvězda Slavie a dnes záložník Hamburku.
"Teď se chci ukázat tady. Jdu hrát za Baník," říká francouzky. Zatím je v Ostravě sám, ale vyhlíží manželku, jež přiletí v srpnu, a v listopadu narození prvního syna.
Proč právě Česko?
Víte, Katar je krásná země, měl jsem tam ideální podmínky, s manželkou jsme tam strávili dva skvělé roky. Ale končila mi smlouva a rozhodl jsem se jít dál.
Měl jste třeba nabídky z Maroka, tak proč právě Baník? Copak jste nějak znal český fotbal?
Moc dobře si pamatuju, když hrával Poborský za Manchester, Benfiku či Lazio. Nebo Nedvěd za Juventus. Sleduju evropský fotbal, znám Kollera, Rosického, Jankulovského. Vím, v české lize už nehrají, ale vyrostli v ní. Věřím, že to není špatná soutěž.
Tři tváře ostravské posily Fernanda Nevese: klidný výraz, jak diriguje obranu a v souboji.
Tušíte, co vás v Česku čeká? Jiná mentalita, zvyky, počasí...
Nebojím se.
A co fotbalové znalosti. Víte, kdo je poslední český mistr?
Slavia, že?
Správně. A jak hrála Ostrava? Na jaře byla nejhorší z celé ligy...
To se stává. Máte výbornou první polovinu, tým se v zimní přestávce trochu promění, nesedne si a je zle. Teď ale začíná nová sezona a my budeme chtít jít co nejvýš.
Z kapverdské reprezentace znáte Mickaëla Tavarese, bývalého slávistu. Mluvil předtím s vámi o české lize?
Vídali jsme se málo. A spíš jsme se bavili jen tak, neřešili vážné věci.
O zemiCo jsou Kapverdy Africký stát, ostrůvky v Atlantiku, 500 km od pobřeží Senegalu. Turistický ráj, jehož heslo zní: Žádný stres. Hovoří se tam portugalsky a francouzsky, půl milionu obyvatel, gramotnost je 76 procent. Ve fotbalovém žebříčku 114. země světa, ale v březnu porazila Angolu, účastníka posledního MS. |
V národním týmu jste si udělal jméno, když jste před třemi lety hrál proti Portugalcům a Cristianu Ronaldovi. Ač jste 1:4 prohráli, jeho jste uhlídal.
Byl to zážitek. On je vážně nejlepší fotbalista na světě a bránit ho je těžké, hodně těžké. Je na tom skvěle technicky, strašně rychlý, a tak vůbec nepoznáte, jakou fintu zrovna vymyslí.
Jaký vlastně máte fotbalový sen?
Chci hrát co nejlíp, jít nahoru, ať hraju kdekoli. To platí i teď o Ostravě.
Co jazyk - jak se v týmu domluvíte?
Na hřišti to jde samo. Při tréninku mi kouč všechno vysvětluje anglicky, i spousta hráčů umí anglicky, Bolf navíc francouzsky. To půjde.
Budete se učit česky?
Chci to zkusit. Naučil jsem se trochu arabsky, tak proč ne česky?
Hodně cestujete, vlastně jste od dvaceti let mimo domov. Nestýská se vám po rodné zemi?
Pozor, já se narodil v Angole, kde moji rodiče tehdy pracovali. Ale jak se měnila politická situace, přestěhovali jsme se a vyrůstal jsem už zase na Kapverdských ostrovech. Mám tam celou rodinu: rodiče i osm sourozenců.
Vás bylo devět dětí?
Ano. A všichni máme stejné rodiče. Je nás šest kluků a já jsem z nich nejmladší. A k tomu tři sestry. Moc rád vzpomínám na dětství. Jeden největší zážitek teď vybrat nedokážu, ale celkově vzpomínám moc rád, jak jsme společně vyrůstali. Nejstaršímu bráchovi je teď 42, nejmladší sestře 23. Když máme dost volna, vracím se domů, na Kapverdy.
Fernando Neves vyváží míč a zakládá útočnou akci.
Mimochodem, premiér Kapverdských ostrovů se jmenuje...
Jose Maria Pereira Neves.
Smějete se. Víte, kam mířím?
To je jméno jednoho z mým bratrů.
A jste tedy příbuzný premiéra?
Bohužel ne, je to jen shoda jmen. Ale i mě doma lidi poznají. Hraju fotbal a Kapverdy jsou malé.
Pro nás Čechy představují hlavně pohádkové prázdniny.
Samozřejmě, je to turistický stát. Cestuje k nám hodně Evropanů.
Říká se, že obyvatelé Kapverd mají jediný sen: opustit ostrovy a objevit svět. Pro vás to platí stoprocentně.
Ale ostatní moji sourozenci zůstali doma a jsou tam šťastní: jeden z bratrů hraje fotbal, ostatní mají jiné zaměstnání. Jen já jsem se vydal do světa a toulám se hodně daleko. Na druhou stranu – teď jsem dokonce i v Česku. A těším se.
