Daleko? Oba státy dělí od sebe zhruba 1000 kilometrů. Tedy asi jako kdybyste byli v Praze a bomby dopadaly na Paříž... V Ománu však včera nebylo možné poznat, že se cokoliv stalo. Pětatřicet stupňů, vymetená obloha a na pláži se jako každý den odpoledne scházeli mladíci na fotbal.
Podle Gürtlera jsou už lidé v oblasti Perského zálivu odolní, s pocitem nebezpečí se naučili žít. Navíc tam každý s americkým útokem počítal. "Zdá se mi, že v Evropě se válka prožívá mnohem víc."
Trenér se vykoupal a šel běhat. Obul si maratonky, před vilou v rezidenční čtvrti nasednul do auta a jel na své oblíbené místo. Cestou minul iráckou ambasádu. "Irácké velvyslanectví mám 200 metrů od domu, americké jen o kousek dál. Žádná zvláštní bezpečnostní opatření jsem ale nikde nepozoroval."
Kvůli Iráku už však bylo Gürtlerovi úzko. V letech 1997 a 1998 trénoval v Kuvajtu, který se zemí Saddáma Husajna sousedí. I tehdy byla válka na spadnutí, nacvičovalo se přežití v případě chemického napadení a zkoušely se plynové masky.
"To bylo o strach, v Ománu jsem ale nic takového nezaznamenal. Večer se tady hraje fotbalová liga, už se těším, půjdu se kouknout."
