Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Je to tak. Jsem po infarktu, ale už zase úplně fit, říká internacionál Jan Berger

Jan Berger na své současné domácí půdě, na hřišti třetiligového Vyšehradu | foto: Jaromír NovákiDNES.cz

21 2009
Skalní fanoušci letenských fotbalistů ho dodnes nazývají sparťanským bohem. Výjimečný záložník měl kariéru pestrou: jednou byl nahoře, podruhé dole, ale nakonec se přece jen vyškrábal na vrchol.

Pro sparťanskou fotbalovou obec je tím bohem dnes třiapadesátiletý Jan Berger.

V roce 1979 byl na vojně ústřední postavou mistrovské pražské Dukly, o rok později vybojoval na mistrovství Evropy v Itálii bronz a z olympiády v Moskvě se vrátil se zlatou medailí.

Poté měl problémy s alkoholem, na podzim 1982 byl vyhozen ze Sparty, podrobil se tříměsíční protialkoholické léčbě a na jaře 1983 se geniální záložník do letenského mužstva vrátil.

Co dnes dělají

V letech 1984 a 1985 byl mistrem se Spartou a za rok 1984 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou země.

V reakci na otázku, co téhle bilanci říká, se jen usměje a s upřímností v hlase poznamená:

"Víte, já jsem šťastný člověk. Mám totiž fantastickou manželku Dášu a tři skvělé kluky. Tihle moji nejbližší při mě stáli, když jsem ležel tváří v bahně. A já jsem rád, že zrovna je jsem nakonec nezklamal. Je to prostě tak, opravdu jsem šťastný."

Potom ještě dodá, jak moc mu pomohl i legendární trenér Václav Ježek.

"Honzo, ty prostě k tomu Apolináři jít musíš. Uděláš to nejen pro sebe, ale i pro rodinu, pro všechny sparťany a pro fotbalové fanoušky vůbec. Takhle do mě Ježek hučel, já ho nakonec poslech a dneska mu za to tam nahoru často děkuju," řekne Berger a na dvě vteřiny se zadívá do nebe.

Když ho v roce 1986 tehdejší režim pustil na zahraniční angažmá, bylo mu třicet a půl.

Jan Berger"Zaplať pánbůh za to. Nemá smysl naříkat, taková prostě tenkrát byla doba. Určitě nejsem jediný český fotbalista, kterého za hluboké totality lanařili na Západ. Takže proč dneska brečet nad tím, že kdybych se rozhodl emigrovat, mohl jsem od třiaosmdesátého vydělávat v Realu Madrid."

A tak šel místo do španělského královského velkoklubu kopat do FC Curych. Byl na tom finančně pořád líp, než kdyby hrál první ligu doma.

Čtyři roky v Curychu, potom pak další čtyři švýcarské kluby z nižších soutěžích, na třináct let se to nakonec v téhle alpské zemi Bergrovým protáhlo. V říjnu 1999 se vrátil domů do čtyřpokojového bytu na Jižním městě.

"Nevydělal jsem obrovské peníze, ale na tehdejší poměry slušně. I na nějaký domek bych nejspíš měl, ale nepospíchám. Jsem na Jižáku spokojený a nechci si pořizovat luxusní bydlení jen proto, abych někomu dokazoval, že na to mám," říkal tenkrát.

A na tom svém "Jižáku" bydlí dodnes. "Nezměnil jsem se," poznamená.

Jako trenér začal už ve Švýcarsku a přitom v Praze vystudoval dvouletý trenérský kurs UEFA. Pyšní se tedy diplomem s nejvyšší trenérskou licencí, tenkrát v červnu 1999 promoval Berger společně s Ivanem Haškem, Petrem Radou či s Lubošem Urbanem.

Po návratu domů se stal Drahokoupilovým asistentem u sparťanského třetiligového béčka, potom na Letné vedl první dorost.

Kdo je Jan Berger

Narozen: 27. listopadu 1955

1976/78: Plzeň

1978/80: Dukla Praha

1980/86: Sparta

1986/90: FC Curych

Reprezentace: 30 startů, 3 góly, bronzová medaile z ME 1980, zlatá medaile z OH 1980, MS 1982 zákl. skupina

S Duklou: titul 1979

Se Spartou: titul 1984, 1985

Fotbalista roku 1984

"Jenže najednou jsem si začal říkat, jaký jsem při téhle práci naivka. Do práce s těmi mladými mně z klubového vedení mluvil kdekdo, kolem zápasů i na trénincích se věčně motali manažeři i nemanažeři a všichni dohromady mi málem nakazovali, koho že mám do zápasu postavit," přibližuje Berger.

"A vrcholem bylo, když jsme takhle jednou přijeli na sever k dorostenecké lize. Tamní šéf za mnou přišel s potutelným úsměvem a žoviálně mi vysvětloval, že výsledek je domluvený na té nejvyšší úrovni, že nemusím mít vůbec žádný strach, když prohrajeme," vzpomíná na člověka, který klubu vládne dodnes.

"No, to bylo něco pro mě. Samozřejmě jsem ho poslal do prdele, zápas jsme vyhráli a já se zanedlouho ze Sparty pakoval. Důvod si našli, ale já se musel smát. A byl jsem fakt pyšný na to, že jsem tenkrát na tom pěkném stadionu neprodal sebe ani kluky."

Od léta 2003 trénoval v Brandýse nad Labem, v lednu 2005 vzal pražskou Duklu, která tehdy hrála pražský přebor, od března 2006 vedl fotbalisty Zelenče.

Vedle toho ještě také hrál, většinou přeborové soutěže. Na jeho registračce jsou razítka například z Černolic, Pšovky Mělník, Spartaku Příbram a ze Stránčic.

"Nejradši vzpomínám na partu z Černolic kolem bývalého reprezentanta a mého spoluhráče ze zlaté olympiády Luďka Macely. Hráli tam Láďa Vízek, Pepík Pešice, Honza Fiala, Ivan Hašek, Luboš Urban, Günter Bittengel a další někdejší prvoligoví fotbalisti. A já si tam vždycky zahrál nejlíp. A ještě loni jsem tam byl párkrát vypomáhat."

Před několika týdny mu zazvonil mobil a ze sluchátka přišla třetiligová trenérská nabídka.

"Zavolal mi majitel vyšehradského klubu Jaroslav Klíma. Že se poslední roky jen zachraňujou, tak jestli bych si netroufl trochu to na Vyšehradě pozvednout. Tak jsme si dali schůzku, řekli jsme si, jaké máme představy, já hlavně ty sportovní, aby si někdo nemyslel, že mi šlo hlavně o peníze," říká Berger.

"Mám totiž rád, když se navzájem ujasní, co kdo od koho čeká a kde má každý ten svůj píseček. Ty zástupy radilů ze Sparty pro mě totiž tehdy byly velkou zkušeností. Tak jsme si řekli co a jak a s panem Klímou jsme si plácli."

A co když třeba za rok přijde nabídka prvoligová?

Jan Berger"Tak tohle nehrozí," zasměje se Berger. "I když se člověk snaží dělat tohle řemeslo poctivě, vyvolených je opravdu málo. Navíc, jak už jsem naznačil, nemám rád, když do práce mluvěj všichni ti rádoby odborníci. A počet takových lidí s velikostí a důležitostí klubu nevídaně roste."

Vlastně jen náhodně se při rozhovoru dostaneme k rok staré příhodě.

"Už je to tak, mám bypass," prohodí fotbalový internacionál suše.

"Loni v červnu jsme byl hrát nějaký srandamač za Arabelu, což je něco podobného jako fotbalová Amfora. Běžím s míčem, najednou jsem omdlel a upadl. Když jsem přišel k sobě, skláněli se nade mnou spoluhráči, já se ptám, co se stalo a oni, že jsem sebou najednou prostě seknul. I když už mi bylo líp, hned jsem volal sparťanskému doktorovi Petru Novákovi a jel za ním na kliniku do Vysočan."

První diagnóza: podezření na slabý infarkt!!!

"No, za pár dní jsem ležel u specialisty na Bulovce a dělali mi tak zvanou katetrizaci. Zjednoduším to: do tepny mi píchli takovou tenkou trubičku naplněnou kontrastní látkou a já mohl na obrazovce sledovat, kudy ji doktor vede. Tak jsem viděl, jak přišel k místu u srdce. kde jsem měl ucpanou cévu. Zkoušel ji prorazit, chybělo mu málo, ale nepovedlo se. Takže mi museli dát bypass," pokračuje fotbalista.

Bypass dostal Berger loni v listopadu, začátkem jara pobyl v lázních. "A od dubna už jsem zase úplně fit."

Na hřiště se při nejrůznějších příležitostech dostává zase často.

"Hraju za české internacionály, za Kozlovnu, za staré gardy Sparty a Dukly, za Arabelu a za Amforu," vypočítává s dodatkem, že kvalitou těmto fotbalovým partám jasně vévodí Vízkova Kozlovna. "No a k tomu všemu musím brát denně dva prášky. Jeden na ředění krve a druhý zase zabraňuje přetížení organismu."

V těchto dnech má fofr, přípravu vyšehradského mužstva musí první čtyři dny příštího týdne skloubit s Fotbalovou škola Jana Bergra. Tu pořádá druhým rokem v Příbrami, na hřišti místního Spartaku, kde před časem hrál.

"Kamarádi ze Spartaku mě loni požádali, jestli bych jim s tímhle projektem nepomohl a nedal mu své jméno. Tak jsem jim vyhověl. Oni pozvou z okolních vesnic dvacet kluků od deseti do třinácti let a já ještě s pár trenéry se téhle drobotině čtyři dny věnujeme."

Jan BergerKdyž je po trénincích, Berger s rodiči chlapců probírá, kde mají slabiny, v čem dělají chyby, co je zapotřebí zlepšovat a tak podobně.

"A proč jen dvacet dětí? To přece úplně stačí, chceme se každému věnovat co nejvíc, rozpoznat případný talent. A to by při nějaké megalomanské akci prostě nešlo."

Fotbalisty jsou i tři Bergovi potomci, třiatřicetiletý Honza, dvaatřicetiletý Petr a dnes čtyřiadvacetiletý Tomáš, který jako jasně nejmladší z bratrské trojice dlouho býval maminčiným mazlíčkem.

"Nejstarší Honza hrál celkem za čtyři švýcarská mužstva a na kontě má na dvě stovky prvoligových zápasů. Doma pak hrál za Třinec a za Slovácko. Teď se zbláznil a před pár dny odletěl hrát fotbal do Indie. Ani pořádně nevím kam a jsem z toho úplně hotovej," přibližuje otec Berger.

"Péťa chytával divizi za Břevnov a Uhelné sklady. Ale od malička byl na letadýlka, pořád jsem s ním musel jezdit na letiště. A představte si, nakonec je z něj pilot s licencí i na velká dopravní letadla. Dělá v Ruzyni na věži a čeká, až se uvolní místo někde na boeingu nebo na podobném monstru. Nedávno si udělal ve Švýcarsku speciální pilotní kurs i v němčině, takže by mohl létat i v německy mluvících zemích. Jenže lidi jsou, zatímco práce moc ne."

A nejmladší Tomáš?

"Tak to je náš vysokoškolák, studuje stavařinu. Ale pozor, fotbal dělá taky. Teď dostal coby záložník smlouvu v druholigové Dukle, tak uvidíme," uzavírá táta.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze