Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vávrovy životní dny: gól, vana plná piva a taxi do Vatikánu

Někdejší slávistický fotbalista Jiří Vávra ukazuje nohu, kterou vstřelil svůj životní gól. | foto:  Petr Topič, MAFRA

19 2016
Pokaždé, když slyší zmínku o fotbalovém klubu AS Řím, naskočí mu automaticky vzpomínky na životní chvíli. Bylo 19. března 1996, když dal Jiří Vávra v prodloužení slavný gól na 1:3, který Slavii stačil, aby se dostala mezi nejlepší čtyři týmy Poháru UEFA, dnešní Evropské ligy. Od té chvíle žádný z českých klubů takového úspěchu nedosáhl.

Jirko, kolikrát jste tu branku viděl?
Asi třikrát, ale necítil jsem u ní nic extra. Byl to úžasný rok, semifinále Poháru UEFA, téměř po padesáti letech titul pro Slavii. Udělali jsme ohromný úspěch, to převažuje nad osobními pocity. Že bych byl nějak přehnaně hrdý, to ne.

Ale byl to váš životní zážitek s fotbalem, ne?
To ano. Gól z Říma byl pro mě tím nejcennějším v kariéře. Životním. Ale byl to jen okamžik. O titul jsme hráli celou sezonu. Oběma úspěchům dávám stejnou váhu.

Vybavíte si slavný moment z prodloužení detailně i po letech?
Šel jsem na hřiště v 70. minutě, na stadionu bylo 64 tisíc diváků, strašný hukot. Italové dali na 2:0, v prodloužení na 3:0, mleli nás, už jsme moc nevěřili. Bylo to špatné. Jenže Honza Stejskal vykopl míč, Štajny (Jiří Štajner) to prodloužil zády, já si balon posunul na pravou a metr před vápnem vypálil. Střela šla mezi nohama obránce. Mířila vedle, ale nepatrně mu škrtla o patu.

Opravdu? To jsem si nevšiml...
Byla to malinká teč, není vidět, ale byla. Nebýt toho obránce, šlo by to vedle. Třeba by se pak trefil někdo jiný. (úsměv) Když budu upřímný, čekali jsme v tom prodloužení na zázrak. Proběhlo mi hlavou, že kdybych dal gól, byl bych slavný. Gól jsem dal, ale sláva nepřišla. Teda kromě těch pěti minut slávy, jak se říká.

Sestřih zápasu AS Řím - Slavia

Myslím, že minimálně pro fanoušky Slavie jste se tímhle okamžikem stal nesmrtelným.
Tak snad jo, když to říkáte.

Trenér Cipro tenkrát prohlásil, že se na vás usmál bůh a měli byste se jít pomodlit do Vatikánu. Šel jste?
Letěli jsme až druhý den odpoledne, takže jsem ráno po zápase sedl do taxíku s Ondrou Krištofíkem a opravdu jsme do Vatikánu jeli. Ne že bych se modlil, nejsem věřící, ale podívat se tam. Já za postupem neviděl pánaboha, ale spíš obrovské štěstí. Nebýt té teče...

Kolikrát se vás na ten gól někdo ptal?
Pořád se na něj někdo ptá, už mě to občas štve. Ale pravda je, že zájem opadává, mladší generace si to už nepamatuje. To už je vážně 20 let? Přijde mi to, že to bylo nedávno.

Zdá se mi, že každý fotbalista sní o gólu, jaký jste dal vy, ale když přijde, ani pořádně neví, jak slavit. I vy jste běžel na půlku hřiště a „jen“ si povyskočil.
Myslíte, že jsem měl svléknout dres a oběhnout s ním půlku stadionu, jako to udělali přede mnou Giannini a Moriero? Jsem skromný a tichý, žádný exhibicionista. Italové jsou pobožní, možná tím urazili svého fotbalového pánaboha. Po třetím gólu se viděli v semifinále. Už do Prahy přijeli jako primadony a my je přejeli 2:0.

Na zmrzlém Strahově...
Vytáhli lisovky a klouzali. My jsme si do špuntů dávali malé hřebíčky, takže jsme neklouzali. I po prohře byli namistrovaní, chovali se přezíravě. O to víc jsme si to užili. Já byl po gólu v nepopsatelném transu, největším v životě.

Prý vás před prodloužením hecoval slávistický manažer Šeterle, ať dáte gól a ukážete, že si zasloužíte lepší smlouvu, kterou jste tenkrát žádal. Bylo to tak?
Říkal mi: Dej gól, pak se můžeme bavit o zvýšení platu. Slib dodržel.

Jiří Vávra (vpravo) ze Slavie na 20 let staré momentce z předkola Ligy mistrů proti Grasshopperu Curych.

Jiří Vávra (vpravo) ze Slavie na 20 let staré momentce z předkola Ligy mistrů proti Grasshopperu Curych.

Jaké pak byly oslavy?
Sešli jsme se na pokoji u Honzy Stejskala, v napuštěné vaně byla piva, bylo nás v tom krcálku asi dvacet. Ale moc jsme nepařili, ani jsme nemohli. Za čtyři dny jsme hráli derby na Spartě.

Máte na zápas proti AS Řím nějakou hmatatelnou vzpomínku?
Jak byli Italové naštvaní, nechtěli si měnit dresy. Takže mi zůstal ten můj. Mám ho ve skříni. Ani nevím, s jakým jsem hrál tenkrát číslem. Asi to byla třináctka. Dřív neměli fotbalisté čísla pevně daná. Musím se podívat. Vážně to nevím.

Všiml jste si před dvaceti lety, že za AS Řím hrál mladík jménem Francesco Totti?
Netušili jsme, že z něj bude taková ikona. To samé v semifinále Zinedine Zidane z Bordeaux. Oba byli dobří, ale že to bude taková pecka, to nikoho nenapadlo. Škoda že jsme přes Bordeaux neudělali finále.

Vídáte se s bývalými spoluhráči?
Nejvíc s Ondrou Krištofíkem. Mám od Slavie permanentku, chodím se synem. Nedávno nás pozvali před derby, vzpomínali jsme. Měli jsme skvělý tým, pak přišlo Euro a půlka mančaftu odešla. Pro Slavii škoda. Kdyby kluci zůstali, mohli jsme ještě něco dokázat. Klidně v Lize mistrů.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze