"Tak jsem si to představoval. Musím být trošku soudný a hlavně není co uspěchat," tvrdí obránce Tomáš Kalas. Od sedmnáctiletého kluka, který má v kapse kontrakt s Chelsea, to nezní zrovna nejvěrohodněji.
Vážně nelitujete, že jste do akademie Chelsea nešel hned, nebo konfrontace s mužským fotbalem, byť v MSFL, vám stačí?
V mém rozvoji by přestup do Chelsea hned byl moc velkým skokem. Pro mě je nejlepší hrát za béčko Sigmy a občas naskočit za áčko. I kdybych hrál tady rok MSFL a potom šel do Chelsea, kde bych třeba pět let pouze trénoval a naskakoval za rezervu, tak pak mi bude pořád jen 23 let. Mám na vše čas. Nechci ze sebe dělat něco, co nejsem.
Myslíte, že by vám akademie Chelsea teď nedala víc?
Je možné, že by mi dala víc. Ale odejít v sedmnácti letech od místa, kde jsem vyrůstal, by bylo těžké. Teď mám rok na to, abych se připravil nejen na hřišti, ale také po osobní stránce a omezil styky s rodinou. Takhle je to ideální.
Bude vám pak smutno?
Možná slabá chvilka přijde až po měsíci, kdy tam budu sám. Ale já byl vychovávaný tak, že jsem si s mnoha věcmi musel většinou poradit sám. Bude to pro mě větší zkušenost, než si třeba zajít na finančák. Jsem samotář. Sám se sebou se vydržím dívat na televizi. Pokud bych tam měl samostatný byt, pořád by u mě byly návštěvy. Především ze začátku. Potom bych to už bral jako normální život, kdy se dítě odloučí od rodičů.
Přítelkyně zůstane v Olomouci?
Bude chtít tady dostudovat. Pokud spolu vydržíme, tak za mnou bude jezdívat třeba na pár dní v měsíci.
Jste mentálně vyspělý, přesto: jak sedmnáctiletý kluk vnímá tlak poté, co podepíše smlouvu s Chelsea?
Řekl bych, že navenek se to ještě více zveličuje, než mi to přijde. Mám to mnohem jednodušší, než když si to někdo přečte v novinách a pomyslí si: Pro toho kluka to musí být strašně moc náročné. Teď přišel z dorostu do mužů, je slabý, má sedmnáct let. Dostal se mezi dospělé, kteří si z něho budou dělat srandu. Lepit mu jedničky na záda a podobně.
A dělají to?
Dělají. Ale na to se musíte připravit. Především média vytváří obraz, který nezaujatého člověka klame.
Nepřipouštíte si, že máte hodnotu až 160 milionů korun?
To vůbec. Jde to mimo mě. Já z té hodnoty stejně žádné peníze neuvidím. Jestli mám hodnotu miliardu nebo milion, je mi jedno.
Na rozdíl od Sigmy, která na vás pořádně vydělala. Přemýšlel jste nad tím, že teď jste pro ni paradoxně neperspektivní?
Jako že by uvažovali tak, proč by stavěli hráče, který už je prodaný?
Ano.
Když jsem si vybíral klub, bral jsem ohled i na Olomouc. Umožnil jsem jí, aby měla nejlepší podmínky stejně jako já, agentura Sport Invest a aby byla spokojená Chelsea. Sigma by mi neházela klacky pod nohy. Jedenáct let tady hraji fotbal. Teď za mě dostali dost peněz a nebylo by na místě, kdyby už se mnou nepočítali, protože mě prodali. Taková Sigma není.
Bavil jsem se o tom s trenérem Zdeňkem Psotkou a rozhodně tak neuvažuje, ale těší ho, že Chelsea nevytváří na Olomouc tlak, abyste pravidelně hrál.
Oni netlačí, protože jsem v kontaktu s panem Říčkou (skautem Chelsea) a vše spolu konzultujeme. Chelsea má fotbalovou inteligenci úplně někde jinde a nechci se tím dotknout nikoho v České republice. Oni vědí, co je pro hráče nejlepší. Nebudou říkat vedení Sigmy, abych hrál v sedmnácti stabilně ligu. To ani chtít nemůžou.
Když hráč odchází v mladém věku do zahraničí, veřejnost bije na poplach, že je zase po dalším talentu. Hodně lidí vás odrazovalo od přestupu do Chelsea?
Ti lidi jsou strašní hrdinové, když to okomentují anonymně pod článkem, ale mně osobně nikdo neřekl: Udělal jsi špatně, takových jako ty je tam spousta, ztratíš se. Přijde mi ubohé, když někdo napíše na internet svůj názor a nepodepíše se.
Copak nemáte strach, že budou mít ti hrdinové pravdu?
Jasně, ale to záleží na mně. Když už jsem byl označený za talent, tak nějaký talent mít budu. Pokud budu pracovat, neztratím se tam.
Přijmout nabídku Chelsea jistě chce odvahu, ale odmítnout ji, to by snad vyžadovalo ještě větší kuráž. Napadlo vás, že taková možnost se nemusí opakovat?
Přesně. Když jsem měl nabídku z Arsenalu, který chtěl, abych tam přestoupil hned, že oni jsou nejlepší v práci s mládeží, tak je velmi těžké jim říct, že hráč Olomouce tam jít nechce. To přijde lidem strašně uhozené, vždyť v Arsenalu mají skvělou mládež. Ale neznají další podmínky. Nemůžu každému postupně vysvětlovat, jak to je.
I proto si povídáme.
Pokud si to přečtou, tak doufám, že mě pochopí a nebudou říkat, že se ztrácí talenti. Až za těch pět let po mně neštěkne ani pes, pak na to budou mít právo. Ale tvrdit o sedmnáctiletém klukovi, který má vše před sebou, že je ztracený, protože přestoupil do klubu světové úrovně, není podle mě správné.
Tento názor ovšem vychází ze statistiky. Jmenujte náctileté české hráče, kteří odešli do zahraničí a prosadili se. Mě na první dobrou napadne jen Plašil.
To je pravda. Naposledy odešel do Liverpoolu Sokolík a taky nejsou žádné zprávy. Jo, tohle beru. Ale co k tomu říct? Chápu, že lidem může být líto, když se jejich oblíbený hráč neprosadí v cizině, a přes média jsou pak proti takovým odchodům. Zkuste však odmítnout nabídku Leverkusenu, Hoffenheimu, Arsenalu nebo Chelsea.
Já ji nikdy nedostanu, takže se do vaší situace těžko můžu vcítit. Ale ze své zkušenosti lituji pouze činů, které jsem neudělal.
Kdybyste ji dostal, neřekl byste ne.
Dost snění, Tomáši. Bylo těžké říct NE Arsenalu respektive jejímu manažerovi Wengerovi, se kterým jste mluvil po telefonu?
Volal do auta Arsenalu, v němž jsem seděl. Pozdravil mě a říkal, že mám přestoupit, že se mě ujme a bude to pro mě dobré. Ale více s námi jednal pán, který byl spíše přes finance. Mluvil o smlouvě, ale nezajímal se, co je pro mě nejlepší. Od Arsenalu mi to přišlo neseriózní, proto jsem jim musel anglicky vysvětlovat, že k nim nepůjdu.
Tomáš KalasVelký talent českého fotbalu se narodil 15. května 1993. Už v červenci se upsal Chelsea, v Olomouci ještě sezonu hostuje. Rychlý obránce dělal závodně i atletiku. Měl zdravotní problémy se zády a kyčlí, které ohrožovaly jeho |
Považovali to za špatný překlad?
Chtěli to slyšet přímo ode mě, protože od mých agentů tomu nevěřili. Zjistili, že udělali chybu, pak se snažili, ale už bylo pozdě.
Jaké pro vás bylo telefonovat si s Arsenem Wengerem?
Je to pěkný, super. Ale trénovat pod ním by bylo něco jiného, než se s ním pozdravit po telefonu, kdy vám ani podle hlasu nepřijde, že se bavíte s panem Wengerem.
Zajímavá kariéra se vám předpovídala také v atletice. Měl jste dilema, zda upřednostníte fotbal?
Dilema to nebylo. Vždycky jsem byl rozhodnutý pro fotbal. Ale když jsem dostal nabídku od pana Dvořáka, že by si mě vzal pod svá křídla a byl by ze mě skvělý desetibojař, tak to nahlodá mysl. Ale nikdy ne tak, že bych uvažoval, že skončím s fotbalem. Atletiku jsem měl strašně rád. Bral jsem ji jak doplňkový sport ve volném čase.
Jen ve volném čase?
Pouze jednou jedinkrát jsem byl na závodech místo tréninku, jinak nikdy. Takže kritika, že mi atletika odrovnala nohu a že kvůli ní jsem měl problémy s růstem, mě zamrzela. Už jsem s atletikou skončil.
Nemůžete si dovolit zranění na dráze.
No, bohužel zrovna když jsem byl jednou na atletických závodech místo tréninku, tak jsem se samozřejmě zranil. To nahrálo těm, co mě kritizovali, že dělám atletiku i fotbal dohromady.
Možná se o vás báli. Vaše zdravotní problémy byly přece vážné.
V lékařské zprávě mám napsané, abych skončil s vrcholovým sportem.
Ještě jste ji s radostí neroztrhal?
Neroztrhal. Když se to tehdy v té zprávě objevilo, bylo to už hodně vážné. Snažil jsem se být vrcholovým sportovcem a najednou jsou všechny plány v háji. Byl to pro mě velký šok. Ale díky docentu Kolářovi v Praze jsem mohl dělat cviky, které jsem dostal, a já se ze zranění vyprostil. Teď jsem v pořádku. Tu kapitolu bych mohl uzavřít, ale dávám si pozor. Kdyby se zranění objevilo znovu, mohlo by to být ještě vážnější, což si ani nedovedu představit. Do soubojů jdu naplno, jen ve volném čase nedělám nic, čím bych mé zdraví mohl ohrozit.
Prostě už žádná atletika.
K tomu jste směřoval, že ano?
Ne, to se nabízelo.
Atletiku dělám maximálně za školu.
Vážíte si fotbalu víc? Není pro vás kopnutí do míče jen rutina?
To zase ne. Tu kapitolu jsem uzavřel, takže to beru tak, jako bych byl vždy zdravý. Ale dřív jsem si myslel, že už fotbal hrát nikdy nebudu a každé kopnutí do míče bylo něco navíc.
Tomáš Dvořák z vás chtěl udělat desetibojaře, ale vy jste vynikal především jako sprinter, ne?
On to viděl z pohledu atleta. Sprint a odraz je základ, vytrvalost a síla se dá pokaždé natrénovat. Poznal, že mám předpoklady, a když se na nich zapracuje, mohlo by to být dobré. Tak už jsem odmítl Tomáše Dvořáka i Arsenal. (usměje se)
Sledujete zápasy Chelsea?
Často když hraje, taky máme zápas nebo trénink. Sleduji spíš sestřihy z magazínu Premier League.
Jste v kontaktu s Petrech Čechem?
S Petrem jsme si dvakrát volali a jednou jsme se potkali. Jinak v poslední době jsem v intenzivním kontaktu jen s panem Říčkou.
V zimní přestávce se poletíte do Chelsea znovu podívat. Budete tam i trénovat?
Záleží na mně, jak moc budu unavený. Budu si chtít nějaký trénink vyzkoušet, třeba s béčkem. Pak se podívám po městě, kde bych mohl bydlet.Mám domluvené s Honzou Šebkem, že pokud tam zůstane, protože mu končí smlouva, bydlel bych s ním. A pokud by odešel, bydlel bych v jeho bytě.
V Česku to obvykle bývá tak, že když se stanete známým, a vy jste se minimálně pro vaše okolí hvězdou stal, tak získáte hodně kamarádů. Kupí se vám žádosti o lístky na Chelsea?
V uvozovkách kamarádů mám teď hodně. Zpozoroval jsem, že jich přibývá, ale dokážu rozeznat ty opravdové.
