Od začátku sezony odehrál pouze sedm ligových zápasů, jen tři z nich celé od začátku do konce, v Evropě se na hřiště nedostal vůbec.
Postup Slavie |
Až ve čtvrtek večer proti Zenitu Petrohrad. V klíčovém utkání skupiny, v němž Slavia potřebovala bodovat, aby postoupila do jara, což díky vítězství 2:0 zvládla.
„Všichni mě podporovali. Když nehrajete delší dobu, tak to tak bývá, hlavní bylo, abych se nebál hrát,“ vysvětloval Zelený, který se dostal na hřiště díky absenci vykartovaného Jana Bořila.
„Samozřejmě, že jsem byl trochu nervózní, ale brzy to ze mě spadlo. Když rozhodčí pískne do píšťalky, musíte se soustředit už jen na hru,“ pokračoval šestadvacetiletý levý bek.
S kolegy z obrany Coufalem, Ngadeuem a Kúdelou soupeře za celých devadesát minut nepustili k jediné střele na bránu. A když se o ní pokusil náhradník Driussi ve chvíli, kdy brankář Kolář po srážce se soupeřem ležel na trávníku, strhla se mela.
Právě Zelený se snažil odehrát míč do zámezí, aby umožnil ošetření... „Ale musím se pokárat,“ povídal.
Proč?
„Ten balon jsem měl odpálit ze stadionu, zakopnou ho razantněji. Nepočítal jsem vůbec s tím, že soupeř bude chtít hrát, když stoprocentně viděl Kolyho, jak leží na zemi s obličejem v rukách,“ divil se, když popisoval situaci ze startu druhého poločasu.
V tu chvíli se hra rozkouskovala, hodně prodlev, spoustu přerušení, málo fotbalu. Slavia na chvíli vypadla z tempa, než v závěru podobně jako v prvním poločase dominovala.
„Oplatili Zenitu porážku z Ruska, kde jsme byli celý zápas lepší,“ těšilo Zeleného, který mohl v závěru dvoubrankové vedení Slavie ještě zvýraznit.
Zpracoval si centr z levé strany, chytře přeloboval gólmana Keržakova a nebýt obránce Mammany, jenž z brankové čáry vyhlavičkoval míč na roh, už by běžel slavit.
„Přitom to nebylo úplně špatné řešení, možná špatně provedené? Bohužel z toho nebyl gól, chyběla přesnost a asi i razance, mohl jsem to dá výš, škoda.“
