Už jako hráč byl Vejvoda dobrý. Nastupoval za Spartu, Vítkovice, krátce byl i ve Slavii. V lize měl výtečnou bilanci: 121 utkání a 55 branek. Dotáhl to dokonce až do reprezentace, kde při jediném startu dokázal skórovat.
Jenže jako trenér byl ještě lepší.
„Pro mě nejlepší ze všech,“ tvrdí dokonce Rudolf Kocek, dlouholetý předseda Dukly, který Vejvodu do klubu přivedl. A dodnes na to vzpomíná: „V Dukle jsem strávil skoro celý život, ale kdybych měl vybrat jednu věc, která se mi opravdu povedla, bylo to právě angažování Vejvody.“
Jaroslav Vejvoda bude patřit k hlavním hrdinům dokumentárního filmu o fotbalové Dukle. Na nový trailer se už můžete podívat:
Kocek pro Duklu dokázal získat řadu skvělých hráčů, proto mají taková slova váhu. A nelze se jim divit. Vejvoda klubu pomohl k sedmi titulům, dvakrát s Duklou vyhrál Československý pohár, slávu získal i v New Yorku, během čtyř památných tažení Americkým pohárem.
Přitom k ničemu z toho nemuselo dojít. Stačilo, aby byl Kocek o něco méně trpělivý.
„V Ostravě, kde tehdy trénoval, jsem se s ním setkal a vylíčil mu, jaké máme plány,“ vrací se Kocek do roku 1959. „Jemu se to líbilo, ale ještě rok měl smlouvu. Já v tom neviděl problém, říkal jsem mu, že máme s Baníkem dobré vztahy, že se dohodneme. Ale o tom on vůbec nechtěl slyšet. Pamatuju, že řekl: Smlouvy se uzavírají proto, aby se plnily a mají se dodržovat. Jestli rok počkáte, beru to.“
Hrdý na svůj klubfilmový dokument o fotbalové Dukle Také o Jaroslavu Vejvodovi bude pojednávat dokumentární snímek, který vzniká pod vedením režiséra Luďka Svobody. Premiéru má naplánovanou na 18. září a tvůrci při jeho natáčení postupně sbírali výpovědi desítek žijících osobností z duklácké historie i současnosti: hráčů, trenérů i funkcionářů. Vizuální forma filmu propojí současné a archivní materiály a přiblíží osudy klubu a dobovou atmosféru. Celkem by příběh měl zabrat 75 minut a bude rozdělen do šesti kapitol podle jednotlivých dekád. Každou z nich uvede krátká střihová montáž zobrazující danou dobu. Více informací o filmu, jehož vznik jako generální partner podpořila i městská část Praha 6, najdete na www.filmfkdukla.com. Vstupenky na promítání filmu přímo na stadionu Juliska jsou již v prodeji. |
A Kocek skutečně počkal. Viděl, že Vejvodu jeho plány zaujaly, že odpovídaly jeho touze dosáhnout něčeho velkého. V Ostravě to nešlo: hráči museli často na šachtu, pak si stěžovali, že jsou unavení.
V Dukle, dostal Vejvoda k dispozici jiný, lepší materiál. A dovedl s ním pracovat jako málokdo. Jeho hlavní zásadou bylo, že všem měřil stejně, nedělal rozdíly. I když to někdy mohlo vyznít krutě.
„Třeba Karel Dvořák byl vzorný hráč, všechno vždycky plnil. Jedinkrát přišel pozdě na trénink - s omluvou, že píchnul. A Vejvoda mu bez pardonu napařil pokutu,“ usmívá se Kocek.
Nebyl sice vyložený ras, ale o hráčích měl dokonalý přehled. Stačí nahlédnout do jeho trenérských deníků, které si vedl ve všech sezonách.
Nejdřív soupiska týmu, včetně informací o tom, kolik kdo měří a váží, jakou má velikost bot a vojenskou hodnost, kde bydlí a kolik má dětí. Pak už informace o trénincích a především o zápasech. Při nich si Vejvoda psal ke každému hráči poznámky a nakonec sepsal obsáhlý referát, ve kterém zápas zhodnotil.
Nemá ani jednu hlavičku. Je nedůsledný. Stále lítá jinde, než má být. Nemůže pro útok nic udělat. Je nevýrazný, neuvolní se, nevystřelí.
Několik slov Vejvodovi stačilo, aby vystihl, kde měli hráči, a leckdy i slavní, potíže. Dokázal i chválit, třeba u brankáře Ivo Viktora často stálo: znovu nás podržel. Ale také on to někdy slízl: Nechodí na centry, chybí odraz!
Právě Viktorovo jméno figuruje v možná nejznámější historce, která o Vejvodovi koluje. A kterou připomíná také Kocek.
„Hráli jsme v Ostravě a bylo zvykem, že na zájezdech se vůbec nesměl pít alkohol. Ale tehdy přišel Viktor, jestli by si hráči nemohli dát po večeři jedno pivo, že to přece nic není,“ vypráví Kocek. „Vejvoda se na něj podíval a povídá: když jedno pivo nic není, tak proč ne dvě? Dvakrát nic je zase nic. Viktor si šel zase sednout a pivo nebylo.“
Právě požívání alkoholu Vejvoda hlídal nejvíc. Jednou se mu nezdálo, že obránce Čadek pije džus. Proto ho požádal, jestli může ochutnat. A tak rychle odhalil, že ve sklenici je taky vodka...
I na sebe byl přísný, jen ve čtvrtek si vždycky dopřál mariáš s přáteli. Díky cílevědomosti a píli se dočkal nejen úspěchů s Duklou, ale i zahraničního angažmá v Legii Varšava. To si vyzkoušel dokonce dvakrát, jednou z toho byl polský titul. Ale pokaždé se vrátil do Dukly, kde definitivně skončil v roce 1980 - dvacet let od chvíle, kdy se na Julisce objevil poprvé.
Zemřel v létě 1996, ale na Dukle na něj vzpomínají dodnes. Na stadionu má dokonce pamětní desku, na které kromě výčtu úspěchů a portrétní rytiny najdete i jeho citát: „Fotbal se hraje pro lidi, pro jejich radost, aby bylo na světě veseleji.“
Tohle krédo dokázal Vejvoda naplnit jako málokdo jiný.
