Přes značné sebevědomí však zůstávají střízliví i hráči. "Je mi jasné, co od nás fanoušci po remíze v Rotterdamu čekají," řekl Tomáš Rosický. "Samozřejmě i my chceme vyhrát co nejvíc, ale bude hodně záležet na tom, jak brzo se nám povede dát gól. Musíme Rakušany pořádně zmáčknout hned od začátku."
Rosický byl v pětici fotbalistů, které si novináři vyžádali k pondělním rozhovorům. Vedle něj odpovídali Tomáš Ujfaluši, Zdeněk Grygera, Petr Čech a Jiří Jarošík.
Sedět na tribuně rotterdamského stadionu De Kuip nebylo nic příjemného, to mimo jiné přiznal Jiří Jarošík, který nemohl hrát kvůli trestu za žluté karty. Seděl v hloučku české jedenadvacítky společně s Blažkem a Vachouškem, kteří se kouči Brücknerovi nevešli ani na lavičku.
"Člověk prožívá muka, protože na tribuně klukům nemůže pomoct. Když pak Honza Koller vyrovnal, vylítli jsme ze sedadel a Holanďani kolem vypadali, že se do nás pustí. Tak jsme se rychle zklidnili," líčil Jarošík, který v lednu přestoupil ze Sparty do CSKA Moskva. "A jestli bych si ve středu rád zahrál? No, na to se ani ptát nemusíte. Kéž bych se na hřiště dostal aspoň na chvíli, tím spíš, když to bude na mé Spartě."
Nedělní volné odpoledne trávili hráči většinou s přítelkyněmi, nebo u kávy. "Za mnou přítelkyně přijela, protože jsme se dlouho neviděli," řekl Čech. Rosický byl zase u rodičů v Šestajovicích společně se svým bratrem Jiřím, který hraje v rakouském Bregenzu.
Jarošík se procházel s přítelkyní po pražském Starém Městě, přestože před dvěma týdny tenhle pár pózoval fotografům na moskevském Rudém náměstí. Ujfaluši s Grygerou zašli na kávu a potom u televize sledovali, jak se pardubičtí hokejisté probili přes Třinec do finále extraligy.
V prostorné hotelové hale se v pondělí po poledni utvořily všelijak promíchané fotbalové hloučky. Masér Eduard Poustka klábosil s Karlem Poborským, Vratislav Lokvenc si měl co povídat s Jaromírem Blažkem, Vladimír Šmicer se se známými dělil o dojmy z nedělního golfu, na kterém byl společně se svým tchánem Ladislavem Vízkem a asistentem Beránkem.
U zvláštního stolu zasedl Pavel Nedvěd k on-line rozhovoru přes počítač, Lokvenc s Poustkou mu občas nahlédli přes rameno a radili, jak má odpovídat.
Když se Nedvěd durdil, že mu jeden fanoušek vyčítal blonďaté mikádo, Poustka se rozesmál. "Dej se ostříhat na mě," dobíral si ho a s gustem si rukou přejel po dohola ostříhané hlavě.
Trénink na Strahově byl naplánován na pondělní odpoledne, dopolední hodiny reprezentanti využili k dohnání spánkového manka, které jim přinesla noční cesta do Prahy po zápase v Rotterdamu. "Nádherně jsem se prospal až do jedenácti," liboval si Čech.
Vážnější šrámy mají jen Grygera s Nedvědem, sparťanského obránce trápí pohmožděný sval pod kolenem, kapitán národního mužstva si zase ledoval nakopnutý kotník. "Do zápasu bych ale měl být v pořádku. Štěstí, že jsem tu ránu nechytil přímo na koleno," utěšoval se Grygera.
Nedvěd přiznal, že jeho zranění, kvůli němuž má u kotníku dva stehy, je mnohem horší. "Mám to pořád dost oteklé, ale jak už jsem říkal, kdyby se to nedalo do pořádku, nechám si kotník opíchnout. Ve středu prostě hrát musím, kdybych měl nohu dřevěnou."
Nakonec ještě Nedvěd v dobrém rozmaru zažertoval. To když přišla řeč na Milana Baroše, který podle slov trenéra Karla Brücknera nastoupí proti Rakousku v základní sestavě.
"Takže je jasné, že někdo ze čtveřice Pobora, Rosa, Šmíca a já v základní sestavě nebude, protože Galase nevyhodí," zapřemítal Nedvěd s humorem. "Tak holt budu muset na tréninku někoho ze záložníků nakopnout. Když už to trenér tomu Barošovi slíbil."
