Fotbalový profesionál si leckdy moc vybírat nemůže. Když se objeví nabídka výhodná pro klub, většinou se musí podvolit. Jarošík měl navíc štěstí, že lukrativní smlouvu nabídl šéf moskevského klubu Jevgenij Giner jemu samotnému.
A úroveň ruské ligy?
"Na tohle se mě ptá kdekdo pořád," poznamenává pětadvacetiletý Jarošík. "Ze začátku jsem byl spíš při zdi, nechtěl jsem se ukvapovat. Ale dneska můžu říct, že jak jednotlivci, tak i dost mužstev mi připadají o něco lepší než u nás."
Velký podíl na kvalitním fotbalu mají podle Jarošíka zlepšené terény. "Když konečně vysvitlo sluníčko a trávníky se pořádně zazelenaly, fotbalu to jen prospělo. Na dobrých hřištích se hraje rychlý kombinační fotbal. Navíc k celkové úrovni hry tu velkou měrou přispívají cizinci, hlavně Brazilci a hráči z Afriky. I když to nejsou fotbalisti té nejvyšší kategorie, bez nich by se ruská liga hodně propadla."
Když má Jarošík říci, čím do ligových bojů přispívá jeho tým CSKA, rozesměje se. "My těžíme hlavně z nasazení. Jsme takoví buldoci, kteří každého uhoní a zničí," vysvětluje hráč, jemuž takové fyzicky náročné herní pojetí vyhovuje. "S tímhle stylem hry jsme možná jediní v celém soutěži. Ale když už na to přijde, i my dovedeme zakombinovat a předvést fanouškům nějaké technické lahůdky."
O sobě skromně pomlčí, přestože je se šesti góly nejlepším střelcem mužstva a druhým v celé lize. "O gól víc dal Bulikin z moskevského Dynama a pět jich má na kontě Jirka Novotný. Těmi brankami se stal hodně známý v celé lize a spoluhráči, funkcionáři i známí se mě na něj ptají v jednom kuse."
Zatím nevynechal jediný zápas, jen jednou pět minut před koncem střídal. Vedle šesti gólů si připsal i jednu žlutou kartu.
"Dostal jsem ji za filmování," přiznává. "Ne, penaltu jsou nezkoušel, byl to takový střet v poli. Protihráč mi tam dal nohu, já o ni zakopl a padal... No, nevím, víte, jak to chodí. Ale nejspíš jsem si tu kartu zasloužil."
Při hracím systému jaro - podzim končí první polovina ruské ligy patnáctým kolem 28. června. Jenže na dovolenou to nevypadá. Odvety začínají už 11. července a trenéři chtějí mít hráče pohromadě minimálně týden před tímto datem.
"S přítelkyní Veronikou se domů možná nepodíváme, protože třicátého června se má hrát exhibiční zápas ligového výběru proti legionářům. Ani netuším, kdo to organizuje, jen vím, že sestavy dávají dohromady hlasováním fanoušci," říká Jarošík.
"A omlouvat se z takového zápasu můžu těžko, to by mi tu asi nikdo neodpustil. Protože když se o tomhle zápase psalo v novinách poprvé, vyšla sestava legionářů jen se dvěma jmény a jinak s devíti otazníky. Byl jsem tam jmenován já a můj spoluhráč ze zálohy Rachimič, který pochází z Bosny a Hercegoviny."
Domů do Ústí nad Labem se ale dostane vždycky, když je reprezentační sraz. "To mi trenér Gazajev dává volno, protože v úředních reprezentačních termínech se mu přes polovinu mužstva stejně rozprchne."
Na dubnový přátelský zápas v Turecku byl omluven kvůli zdravotním potížím, na nedávnou kvalifikaci s Moldavskem ho kouč Karel Brückner nepovolal.
"Trenér mi volal až několik dní po tom, co oznámil původní osmnáctičlennou nominaci. Říkal, že ji chce rozšířit na dvacet hráčů, a že počítá i se mnou. Já na to, že jsem rád, ale ať zavolá do klubu," přibližuje šestnáctinásobný reprezentant. "Nakonec si mě nejspíš vyreklamoval náš trenér, protože ruské národní mužstvo mělo v tomhle termínu volno a my den po Moldavsku hráli ligu. A měli jsme velkou marodku."
Pokud přemítá o národním mužstvu, má smíšené pocity. Na jednu stranu by mu v té partě bylo dobře, na druhou se při zápase nechce trápit buď na lavičce, nebo na tribuně.
"Je to paráda, když to teď klukům v nároďáku takhle šlape. Česká reprezentace už má zase zvuk, který měla před časem. A kdo by v ní nechtěl být," přemýšlí Jarošík nahlas. "Ale pro mě je lepší když hraju. Což v národním mužstvu při dnešní konkurenci jisté nemám. Takže jsem nakonec byl rád, že to s tím Moldavskem takhle dopadlo, aspoň jsem měl v nohách ligový zápas."
Ve volných chvílích se rozhodně nenudí. Zrovna nedávno našli s Veronikou kousek za Moskvou, poblíž letiště Šeremeťevo, nádherné jezero. "Dá se tam vypůjčit loď, vodní skútr a lyže, je to tam nádherné. Jen jsme si to obhlídli a až bude tepleji, tak tam vyrazíme. Máme to od bytu dvacet kilometrů po takové hlavní třídě."
Spolu s fotbalovými krajany Erichem Brabcem a Martinem Hyským, kteří jsou v moskevském Dynamu, zase před pár dny navštívili jedno moskevské bowlingové centrum. "S jejich místními kamarády jsme tam zorganizovali mezistátní utkání Česko - Rusko, třikrát jsme vyhráli a pak jsme to parádně oslavovali," chlubí se Jarošík.
O české lize ví všechno, protože až na Novu chytá další české programy. "Tak kromě jiného sleduju ligové přenosy na Primě, sportovní zpravodajství a na dvojce pořad Dohráno. Jsem proto úplně v obraze. Navíc si telefonuju s Mírou Barankem, Michalem Špitem a dalšími sparťany, takže vím opravdu skoro o všem."
A tak na otázku, jak na něj zapůsobila svazová blamáž s předáváním - nepředáváním vítězné ligové trofeje jeho bývalým spoluhráčům, reaguje Jarošík výmluvně: "Co asi tak na tohleto mám říct?"
