"Byl jsem oblíbený i v německém Saarbrückenu, kde jsem hrál dřív. Jak si fanoušky získávám? Nevím, asi to bude tím, že je hodně neobvyklé, aby hrál japonský fotbalista v Česku," myslí si Tsuchiya, který si pochvaluje i život v Praze.
"Je to úplně něco jiného než v Japonsku. Mnohem atraktivnější. Češi jsou strašně veselý národ. Japonci jsou nudní," říká čtyřiadvacetiletý Tsuchiya. Stále usměvavý obránce si v novém působišti zatím příliš nezahrál.
Příležitost dostává jen na koncích zápasů na postu záložníka. "Necítím se tam nejlépe, v obraně je to lepší. Ale kluci hrajou vzadu dobře. Není důvod něco měnit."
Tsuchiya se domluví německy a anglicky. S češtinou teprve začíná. "Ja sem s Japonska," předvádí základní znalosti. "Doprava, doleva, dopredu, dozadu, pivo, dobra žena," pokračuje.
Česky se učí jen pomocí slovníku, trochu mezi spoluhráči. Když přijde řeč na ženy, rozzáří se Tsuchiyovi oči. "Chtěl bych Češku. Český holky jsou mnohem hezčí než Japonky." V Praze žije sám, společnost mu dělá Kazuhide Morisaki, další Japonec v týmu Bohemians, který je zraněný.
"Aspoň se můžu soustředit jen na fotbal," usmívá se. "Bohemians je profesionální tým, čekám na šanci, abych se mohl ukázat." Má na to rok, poté mu vyprší smlouva. Tsuchiya je asi jedním z mála fotbalistů, kteří se na tréninky nedopravují autem.
"Řidičák mám, ale auto ne. Jezdím tramvají, na stadion to mám dvě zastávky," říká.
Fotbalovým vzorem je pro něj brazilský obránce Roberto Carlos. "Je neskutečně rychlý a má fantastickou střelu. Jestli jsem mu v něčem podobný? Ne tak to určitě ne," směje se Tsuchiya.
