„To je to hlavní. Z prvních tří zápasů jsme to brali jen po bodu, tímto jsme se trochu odpíchli,“ jásal 35letý bývalý reprezentant.
Jeho start v lize po jedenácti letech (ještě o tři roky déle uplynulo od posledního zápasu za Zbrojovku) oddálilo zranění lýtka, ale na Polákově výkonu to nebylo znát. „Ale na konci jsem toho měl plné zuby,“ oddechl si po hvězdném debutu.
Byl jste překvapený, že jste vydržel celých 90 minut?
V týdnu jsem se cítil dobře. Věděl jsem, že to nebude optimální, ke konci už jsem se tolik nevytahoval a nenapadal, ale věděl jsem, že když budu stát ve své pozici a snažit se to klukům to dávat nebo jim pomáhat v obraně, tak to vydržím. Když jsem viděl naše střídání, tak už jsem se připravoval na to, že nepůjdu ven, že tam budu potřeba. Tak jsem se na to soustředil, i když jsem byl unavený. Rozložil jsem síly a vyšlo to.
Jaká byla domluva s trenérem?
Žádná, až před zápasem jsem se dozvěděl, že budu hrát od začátku. Během něj jsem s trenérem vůbec nekomunikoval, nakonec z toho vyšlo 90 minut a vítězství. Jsem rád, ale mám co dohánět.
Jak jste se na hřišti cítil?
Dobře, všechno bylo dobré. Dva týdny jsem s klukama trénoval, měl jsem jen takovou menší pauzu, kdy jsem cítil, že to není úplně dobrý. Jsem starší, snažím se nebláznit a držet pozici, abych byl platný a pomohl tam.
V cizině i reprezentaci jste platil spíš za buldoka a specialistu na souboje, zatímco nyní jste rozdával míče jako špílmachr. Bude v Brně vaše role jiná?
Když přijde balon, tak to člověk musí rozdat a nekazit, což je důležité, aby nebyly brejky. Ale měl jsem i hodně osobních soubojů, kterými jsem týmu pomohl, té role buldoka se taky nestraním. Cítil jsem se dobře, zápas jsem si užil. A že jsem dal gól, bylo navíc.
Trefil jste se ze skrumáže po rohu technickou střelou, kdy by jiní vsadili spíš na razanci...
Byla to trma vrma a jak jsem si to zpracoval, vědel jsem, že mám trochu času. Člověk periferně vidí, kde jsou nohy, tal jsem to zkusil propálit a vyšlo to. Nechtěl jsem pálit nahoru, takže jsem to tlačil dolů, aby to případně skončilo v bráně, i kdyby to někdo tečoval.
Byl to sehraný signál?
Jo, že se to ke mně odrazí a já to tam dám (smích).
Tak alespoň ten náběh?
My to tam nějak rozbíháme, když je nás víc, motáme se tam a žducháme se, tak je pro soupeře těžší to bránit. A je možné, že z toho někdo vyplave jako dneska já a podaří se mu odražený balon trefit.
Budete si teď spoluhráče dobírat, že poprvé vyhráli až s vámi?
To ne, protože bych mohl říct něco takového a pak by se třeba nevyhrálo. Tohle nemám rád, budeme zůstávat na zemi.
V čem byl podle vás rozdíl ve výkonu Zbrojovky proti předchozím zápasům?
Že jsme vyhráli (smích). Dneska jsme zápas víceméně kontrolovali, dostávali jsme se víc do šancí, tlačili se do nich, touha po vítězství byla velká. Neříkám, že předtím nebyla, ale dnes to bylo o stupeň výš. Jsem rád, že jsme za tím šli a že se to podařilo.
Cítil jste se v brněnském dresu výjimečně?
To nevím. Jsem rád, že jsem ho mohl nosit dřív, když jsem tady začínal, protože mě to vyslalo do světa. A jsem rád, že jsem se vrátil.
Vnímal jste bouření fanoušků po vašich akcích?
Ze začátku ještě jo, ale potom už ne. To jsem se soustředil na hru samotnou, abych tam neoslavoval s fanoušky a nedělal místo hry bláznivé věci.
