Téma: jednotné smlouvy a pracovněprávní vztahyPřečtěte si vše o novinkách ohledně smluv v českém fotbale |
Ředitel legislativního oddělení Fotbalové asociace České republiky (FAČR) Jan Pauly se pro iDNES.cz vyjádřil k problematice pracovněprávních vztahů v českém fotbale:
„Z dokumentu z roku 2012 schváleného v Bruselu, tj. z autonomní dohody týkající se minimálních požadavků profesionálních hráčských smluv, nevyplývá povinnost vzniku pracovněprávního vztahu mezi hráčem a klubem.
Právě naopak. Zástupci mezinárodních fotbalových organizací (UEFA, FIFPro, ECA, EPFL) tímto dokumentem dali svým členům výslovně najevo, že respektují vnitrostátní právní úpravu a zásadu subsidiarity.
Účelem této autonomní dohody je tak implementace minimálních požadavků UEFA do smluvních vztahů mezi hráčem a klubem, nikoli vznik pracovněprávního vztahu mezi těmito subjekty, jak se Česká asociace fotbalových hráčů mylně domnívá.
Minimální požadavky nepředstavují žádnou výjimku pro Českou republiku, ale naopak, tak jako pro ostatní evropské státy, základní a nejrychleji realizovatelný krok k tomu, aby bylo právní postavení hráčů a klubů ekvivalentní pracovněprávním vztahům.
Je však nutné si uvědomit, že tytéž minimální požadavky autonomní dohody musí zapracovat i ty státy, v nichž se vztahy mezi hráči a kluby řídí zákoníkem práce, či obdobným zákonem, již v současné době.
FAČR, jakožto mediátor těchto soukromoprávních vztahů, je již dnes připravena dostát všem závazkům, respektive všem minimálním požadavkům jmenovaných mezinárodních organizací tak, aby bylo do konce roku 2014 připraveno bezpečné právní prostředí jak pro klub, tak zejména pro hráče, kteří by mohli mít postavení slabší strany, a to bez ohledu na nátlaky, respektive požadavky dalších zúčastněných subjektů.
Téma podřazení smluvního práva v oblasti sportu pod pracovněprávní vztah dalece přesahuje hranice fotbalu, neboť se týká celého českého sportu. Zejména z toho důvodu vede FAČR, jakožto největší subjekt s více než třísettisícovou členskou základnou intenzivní sociální dialog jak s Českou unií sportu a Českým olympijským výborem na poli praktickém, tak s předními odborníky sportovního práva na poli teoretickém.
Je totiž nutné zvážit nejen právní, ale i nemalé ekonomické dopady, které by tento krok sportovcům a klubům přinesl, a tyto pak následně prezentovat zpět UEFA při nadcházejících společných jednáních tak, aby výsledkem byl společný konsensus všech zúčastněných subjektů.“
