Končím, i když nemusím. Možná toho budu litovat, přiznává Nezmar

  12:05
V osm ráno usedá k papírům v kanceláři, pak maže na trénink s libereckými fotbalisty. A po něm se zase vrací ke stolu v kamrlíku s výhledem na tréninkové hřiště. Člen Klubu ligových kanonýrů Jan Nezmar se připravuje na post sportovního manažera. A v sobotu ho čeká velká chvíle: při domácím zápase s Plzní se rozloučí s aktivní hráčskou kariérou. Naposledy zamává fanouškům, kteří si ho zamilovali.
Jan Nezmar

Jan Nezmar | foto: Jan Seifert

"Dlouho jsem se na konec připravoval, a teď, když to nabylo konkrétních obrysů, mi je trochu smutno," říká 35letá ikona libereckého klubu. "Na sobotní zápas se těším. Zároveň se mi ale svírá žaludek. Ty pocity budou silné, s fotbalem jsem zažil hodně emocí. Vím, že mi to bude chybět."

Známý stoper a bouřlivák Tomáš Řepka nazývá konec kariéry "polosmrtí". Berete to taky tak?
Takhle úplně to nevnímám. Hlavně proto, že vím přesně, co bude následovat. Doufám, že právě to, že u fotbalu zůstanu, mi nahradí ztrátu hřiště, tedy toho, co jsem strašně miloval. Ale třeba za půl roku změním názor a taky to budu nazývat polosmrtí.

Co vám bude chybět nejvíc?
Určitě kabina, ta atmosféra a srandičky, které padají jen tam. Fotbal mám rád právě proto, že je to týmový sport, kde radosti i prohry prožíváš ve skupině. Euforie i zklamání se tím násobí a to člověka naplňuje. Když si představím, že odteď už budu jen trpět na tribuně bez možnosti klukům pomoct... Věřím, že to bude minimálně ze začátku velký problém. Dokonce si už teď myslím, že mnohokrát zalituju toho, že jsem skončil, když jsem nemusel.

A proč tedy končíte?
Jsem tady v Liberci dlouho. Vracel jsem se s vědomím, že chci klubu pomáhat na hřišti nebo pak mimo, a ta chvíle teď nastala. Vždycky jsem chtěl, aby Slovan vítězil a přinášel radost lidem. Cítím, že v téhle chvíli mu budu víc platný v kanceláři. Kdyby tady fungoval sportovní management, klidně bych ještě hrál, ale tak to v Liberci není.

Pojďme si trochu zavzpomínat. Přečtu vám jeden novinový titulek ze září roku 1999. Zní takhle: Nezmar sestřelil Liberec. Říká vám to něco?
Jasně. To byl zápas Opavy proti Liberci, za který chytal Zbyňa Hauzr a dodnes si z něj dělám srandu, že jsem mu tehdy vstřelil hattrick. Byly to jedny z mých prvních ligových gólů. Ten zápas také nejvíc ovlivnil to, že jsem pak do Liberce přestoupil. S Opavou jsme v tom roce z ligy spadli, což byl jeden z nejhorších zážitků v mé kariéře. Zhroutil se mi sen: dostal jsem se do první ligy, a najednou jsem měl pocit, že to končí.

A přestup do Liberce v létě roku 2000 vás vysvobodil.
Přesně tak. Do ligy jsem vlítnul rychle, měl jsem za sebou jen rok a půl stabilnějšího hraní v MSFL. Do osmnácti jsem předtím hrál okresní přebor a pak klopýtal v béčku Dolního Benešova. Až ve dvaceti jsem začal víc hrát třetí ligu a přestoupil jsem do Opavy, kde jsem za první půlrok dal osm branek. V jarní části jsem pak byl hodně zraněný a navíc jsme sestoupili. Opravdu jsem si myslel, že je konec.

Místo toho jste putoval do Liberce. Vzpomínáte si na to, jak jste poprvé vstoupil do kabiny?
Jak by ne. Nejsilnější pocity jsem měl z trenéra Škorpila.

Povídejte.
Liberec stál na prahu první pohárové sezony, já přišel do cizího prostředí a na všechno jsem koukal jak blázen. Jenže trenér mě uvítal slovy: "A tebe sem poslal kdo, vole?" A takhle to probíhalo snad prvních čtrnáct dnů. Říkal jsem si: Panebože, oni mě tady snad nechtějí! Ale ono to tak samozřejmě nebylo, byl to jen charakteristický humor trenéra Škorpila. Dneska se tomu směju, ale tehdy to pro mě bylo těžké. Pomohla mi parta v kabině, která byla vyhlášená po celé republice. Drželi jsme spolu a chodili pravidelně v úterý a čtvrtek do hospody. Takže spoluhráči byli v pohodě, akorát ten trenér. Pan Škorpil měl navíc ve zvyku si pak každého nového hráče zvát na osobní pohovor a ten stál taky za to, ale to fakt není do novin.

V první mistrovské sezoně 2001/2002 jste vytvořil kanonýrskou dvojici s Jiřím Štajnerem, se kterým hrajete v Liberci i nyní. Jak jste se dali dohromady?
Ono to chvíli trvalo. Jirka přišel do Liberce o dva měsíce dřív než já, takže tady taky nebyl moc zaběhaný. Věděl jsem o něm jen to, že je obrovský talent, který málem skončil v 1. A třídě. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si zvykl na jeho způsob hry, ty jeho nepředvídatelné věci nečekali protihráči, ale ani vlastní spoluhráči. Než se to vyladilo, trvalo celou první sezonu. Hlavně ale proto, že tady měl tehdy výsadní postavení Argentinec Liuni, byť to slušně flákal a do dění v týmu se vůbec nezapojoval. Netrénoval, na přípravy nejezdil, ale nějaké branky střílel. Pak ale neprodloužil smlouvu a zdrhl do Sparty. Tehdy jsme se se Štajnym začali dávat dohromady. V zimní přestávce jsme souhru vyladili a pak to byla jízda evropskými poháry i za titulem. Společnou řeč jsme našli i mimo fotbalový život. Dodneška Štajnyho beru za nejlepšího spoluhráče a kamaráda ve fotbale.

Jaké bylo pro kluka z vesnice vlítnout do evropských pohárů?
Dodneška si pamatuju první zápas ve švédském Norköppingu. Dal jsem tam gól venku, doma taky a s odřenýma ušima jsme postoupili. Pak jsme hned narazili na Liverpool na vrcholu své slávy. Přesně si vybavuju cestu na stadion Anfield Road i nástup na hřiště, to byl fantastický zážitek, jeden z nejsilnějších, jaké jsem ve fotbale zažil.

Silnější než na San Siru v Miláně?
Anfield Road, to je něco speciálního, co člověk nikde jinde nezažije. Ještě dneska mi z toho běhá mráz po zádech. Člověk stojí v tunelu pod znakem klubu, na který si hráči Liverpoolu sahají, a slyší, jak celý stadion zpívá klubovou hymnu. Tu další sezonu jsme hráli poháry a vyřazovali jsme jednoho zvučného soupeře za druhým. To bylo samozřejmě taky něco extra. Třeba odveta s Lyonem ve vyhnanství na Spartě. Šestkrát po sobě byli francouzskými mistry a my jsme je semleli. A San Siro je chrám, tenkrát nás AC Milán těsně vyřadil a nakonec vyhrál celou Ligu mistrů. Všechno to jsou parádní zážitky.

Získal jste dva tituly s Libercem a jeden se slovenským Ružomberkem. Kterého si ceníte nejvíc?
Vážím si všech stejně, ale nejsilnější zážitky jsem měl při tom prvním v roce 2002 v Liberci. Poslední tři zápasy jsme měli titul na lopatě, ale tlak sílil a byly to šílené nervy. To se projevilo v posledním kole na hřišti Bohemians, kdy jsme nedali penaltu a udělali strašné chyby, Bohemka naopak hrála jako o život, protože měla slíbené prémie. Zápas skončil, prohráli jsme a seděli tam jako blázni. Asi pět minut jsme čekali, jak v souběžném zápase na Slavii dopadne Žižkov. V té chvíli by se v nás krve nedořezal. Nevěděli jsme, jestli titul máme, nebo ne. V té době informační systémy nebyly tak dokonalé jako dnes a někdo volal, že už je hotovo a můžeme slavit. Jiný zase, že na Slavii se ještě hraje.

Ale nakonec jste slavit mohli.
Ano, díky Kukově gólu v 86. minutě. Nastala obrovská euforie, která se pak znásobila na náměstí před libereckou radnicí, kde jsme slavili s osmi tisíci lidmi. Všechno se to nádherně propojilo s úspěšným tažením Evropou. Každý to tehdy v Liberci zažíval poprvé.

Jste jeden z mála vrcholových fotbalistů, který vystudoval vysokou školu. Bylo to hodně těžké?
Není nic jednoduchého při profesionálním sportu vystudovat. Sám jsem si to ověřil a bylo to hodně odříkání. Když v době mých studií probíhaly univerziády, z ligy se potkalo na výběr v kempu třeba pět ligových hráčů. Dneska univerziády absolvují spíš kluci z třetí ligy. Moc fotbalistů vysokou školu nedělá, zčásti je to zvyšující se náročnosti, zčásti dobou. Lidi zpohodlněli. Bohužel většina mladých kluků využívá volný čas špatným způsobem. Je to i o vůli. To bude taky jedna z hlavních věcí, kterou bych chtěl u mladých hráčů posunout vůli rozvíjet se i mimo fotbal. Zjednodušeně řečeno: abychom v klubu nevychovávali jen fotbalisty, ale lidi, kteří hrají dobře fotbal. Vystudoval jsem ekonomiku a nebudu chtít po vedení peníze na rozhazování, ale aby byly efektivně využity.

Ale kdybyste nestudoval a věnoval se jen fotbalu, třeba jste si mohl zahrát v některé slavnější zahraniční lize, nemyslíte?
Já myslím, že to se školou bezprostředně nesouvisí. Spíš to ovlivnil fakt, že jsem vrcholový fotbal začal hrát později. Kdyby mě v Hlavnici někdo objevil o dva roky dřív, třeba by se můj vývoj urychlil. Ten technický i taktický hendikep z mládí však cítím dodnes a na takové věci se zahraniční scouti koukají.

Nastřílel jste 104 ligových gólů. Jaké jste měl nejradši?
Tak to je jasné. Vzdálenost zhruba půl metru až metr od branky, odkud balon dotlačím silou vůle do sítě. To je typické pro můj styl hry a možná nám něco podobného v posledních zápasech v útoku chybí.

Vloni v létě se ale ve vašem fotbalovém životě stala zásadní věc. Trenér Šilhavý z vás, vyhlášeného kanonýra, udělal překvapivě stopera. Jak moc těžké pro vás bylo to přijmout?
Víte, já se s tím peru dodneška. V trénincích stojím na pozici stopera, srdce mě přitom táhne dopředu. Když můžu, hned vypálím dopředu a snažím se nacpat míč do brány - nejlíp o hlavu brankáře Hauzra, my se tak špičkujeme. Ale vloni jsem to překousl z toho důvodu, že trenéři byli přesvědčeni, že to týmu prospěje. První zaváhání bylo někdy ve třetím kole, kdy jsem dostal červenou kartu s Olomoucí. Šel jsem za trenéry s tím, že přínosem v obraně nejsem. Tak se to zkusilo s jinou stoperskou dvojící.

A bylo to ještě horší.
Ano. Na Spartě jsem se na stopera vrátil, zápas se nám super povedl a pak se to valilo až do konce. V obraně to pro mě pořád není nic přirozeného. Mám pocit, že situace v šestnáctce řeším hodně intuitivně a z pohledu stopera ne tak takticky, jak by se mělo.

Ale stopera jste přece hrával v mládí v Hlavnici, ne?
To jo, ale pořád jsem to cedil přes zuby a přemlouval trenéry, ať mě dají dopředu. Pak mě jednou vybrali do okresního výběru, kde nás přišlo asi padesát a nikdo o mně nic nevěděl. Tak jsem řekl, že jsem útočník. V podstatě jsem lhal.

Takže za kanonýrskou dráhu vděčíte drobné lži.
Přesně tak. Uvěřili mi a šoupli mě do útoku. Můj styl hry se vymykal stylu ostatních dorostenců - hrnul jsem míč do branky, jak to jen šlo. Vzali mě na turnaj spíš jako exota, ale my jsme ho vyhráli. A když jsme za rok jeli vítězství do Německa obhajovat, stal jsem se nejlepším střelcem a byl vyhlášen nejlepším hráčem. Tak to všechno začalo.

A teď to pomalu končí. V téhle chvíli jste v poněkud schizofrenní roli, kdy ještě hrajete, ale současně už děláte manažerské věci. Jak to jde dohromady?
Je to náročné. Nejen pro mě, ale i pro moji rodinu, která mě teď moc nevidí. Nemůžu být už jen tím fotbalistou, který si ráno odtrénuje, postará se sám o sebe a tím to pro něj hasne. Už teď si uvědomuju, že ta moje příští role bude mnohem těžší. Budu se muset hodně učit. Zatím jsem se rozkoukával a snažil jsem se aktivně vyhledávat informace, jak by to mělo být a jak to vypadá jinde. Jsem rád, že se v českém fotbale najde hodně lidí, kteří ty zkušenosti mají a jsou je ochotni nezištně předat. Za to jim všem děkuju, jmenovat je nebudu. Mám také v plánu vyjet na stáže do zahraničí.

Kam se chystáte?
Myslím, že pro klub jako Slovan je důležité vědět, jak to chodí třeba v Holandsku, protože my naši filozofii chceme stavět na kvalitní práci s mládeží, zabudovávání mladých do prvního týmu a holandská škola pro nás může být velkým pomocníkem. Umím si představit, že se v klubu změní spousta věcí. Věřím, že najdu shodu s lidmi, kteří tu jsou, nebo kteří by mohli eventuálně do Slovanu přijít. Můžu slíbit, že do toho půjdu na sto procent. Jako jsem to vždycky dělal na hřišti.

Na co se jako manažer zaměříte nejdřív?
Rozhodně se budu chtít dopodrobna seznámit s chodem naší fotbalové akademie. A pak se taky blíží přestupové období, takže je nejvyšší čas se podívat na stav kádru áčka a juniorky. Juniorka je pro nás tým, na který bychom měli zacílit pozornost, protože by se v ní měli rozvíjet hráči směrem k dospělému fotbalu. Není žádné tajemství, že posílení v létě se nám moc nepovedlo. Potřebujeme vybudoval scoutský systém, abychom přestupy nemuseli řešit na poslední chvíli a nárazově. Chceme-li dělat dobře s mládeží, souvisí s tím i další věci jako zdravotní systém a individuální přístup k talentům.

V liberecké kabině jste si užil hodně legrace. Teď do ní však budete chodit i proto, abyste některé hráče zpucoval. To už bude méně příjemná role, že?
Ano, co bylo, to už se vrátit nedá. Na druhou stranu kluci v kabině už delší dobu vnímali, že se přesouvám do jiné role, a mám pocit, že to akceptovali. Jsem si vědom, že budu muset řešit i nepříjemné věci. Ale pokud hráči ucítí, že to myslím dobře a že jednám na rovinu, získám si jejich respekt. Nejhorší je, když se něco místo řešení odkládá a nechává se vyhnít. To dělat nechci.

Jaké to bude dělat šéfa i trenéru Šilhavému?
Máte pravdu, budu jeho nadřízený, ale především spolupracovník. Trenéra Šilhavého vidím jako člověka, který nám pasuje do filozofie klubu. Zajímá ho, jak by se Slovan dal posunout dál. Budeme na tom dělat společně.

V sobotu se loučíte. Čeká vás poslední zápas U Nisy v dresu Liberce. Co mají fanoušci čekat? Že proti Plzni nastoupíte od začátku a na vašem milovaném místě v útoku?
To by si přálo moje srdce. Uvidíme. S trenéry jsem o tom mluvil a jednoznačně jsem jim řekl, že nechci jít proti týmu. Chci, aby Slovan vyhrál, a kde budu já, je jedno. Klidně nemusím hrát vůbec, pokud to týmu pomůže.

EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko
Mužstvo Z V R P S B
1. AC Sparta PrahaSparta 25 20 3 2 57:20 63
2. SK Slavia PrahaSlavia 25 19 5 1 53:17 62
3. FC Viktoria PlzeňPlzeň 25 17 3 5 61:29 54
4. 1. FC SlováckoSlovácko 25 11 6 8 34:29 39
5. FC Baník OstravaOstrava 25 11 4 10 34:28 37
6. FK Mladá BoleslavMl. Boleslav 25 10 6 9 42:39 36
7. SK Sigma OlomoucOlomouc 25 9 6 10 34:34 33
8. FK TepliceTeplice 25 8 8 9 26:29 32
9. FC Slovan LiberecLiberec 25 8 8 9 35:39 32
10. FK JablonecJablonec 25 6 10 9 32:38 28
11. Bohemians Praha 1905Bohemians 25 6 10 9 22:33 28
12. FC Hradec KrálovéHradec Kr. 25 6 9 10 27:35 27
13. FK PardubicePardubice 25 6 5 14 23:36 23
14. FC ZlínZlín 25 4 8 13 30:54 20
15. MFK KarvináKarviná 25 5 4 16 25:47 19
16. SK Dynamo České BudějoviceČ. Budějovice 25 5 3 17 26:54 18

1. až 6. tým postupuje do skupiny o titul, 7. až 10. tým bude bojovat v play off o Evropu a 11. až 16. tým se utká ve skupině o záchranu.

  • Nejčtenější

Anglie - Brazílie, Francie - Německo. Kde zdarma sledovat sobotní fotbalové šlágry?

22. března 2024  11:59

Víkend je ve znamení reprezentačního fotbalu a přináší řadu atraktivních zápasů. Po pátečním...

Rekordní trest pro trenéra Radu. Za rasistickou urážku dostal osm měsíců

21. března 2024  17:12,  aktualizováno  19:43

Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Norsko - Česko 1:2, rozpačitý výkon, i tak výhra. Haškovu premiéru ozdobil Barák

22. března 2024  16:49,  aktualizováno  19:52

Oslo (Od našeho zpravodaje) Fotbaloví reprezentanti se při premiéře trenéra Ivana Haška v Norsku téměř celých devadesát minut...

Česko - Arménie 2:1, fotbalisté prohrávali, výhru trefil střídající Chorý

26. března 2024  18:48,  aktualizováno  21:57

Druhý zápas, druhé vítězství. Čeští fotbalisté pod trenérem Ivanem Haškem opět prohrávali, ale...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zázrak, Haaland mluví! Jsou lepší než my, řekl o Češích. Nory na tiskovce zaskočil

21. března 2024  14:04

Oslo (Od našeho zpravodaje) Na rozdíl od kouče Stäleho Solbakkena, který přítomné norské novináře z dálky s úsměvem zdravil, se...

Prvoligoví bezdomovci. Drnovické zastupitelstvo řeklo Vyškovu ne

28. března 2024  21:02

Třetím rokem jsou fotbalisté Vyškova mezi profesionály, nikdy však nehráli doma. Přesto bojují o...

Skončím, až mě fotbal přestane bavit nebo až mi to nepůjde, říká Messi

28. března 2024  15:50

Fotbal na nejvyšší úrovní hraje dvacátým rokem, za necelé tři měsíce mu bude sedmatřicet. Tak jak...

Rada může trénovat dál. Odvolací komise projedná jeho případ za tři týdny

28. března 2024  12:54

Nebuďte překvapení, až v pátečním utkání 20. kola druhé ligy mezi Jihlavou a Duklou uvidíte na...

Bavil se jen naoko. Richarlison otevřeně o depresích: Psycholog mi zachránil život

28. března 2024  12:48

Možná si ještě vybavíte, jak na fotbalovém šampionátu v Kataru bavil sebe i fanoušky. Dařilo se mu,...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...