A zatímco třeba jeho tehdejší spoluhráč Karsten Ayong dnes táhne středočeský klub k postupu do první ligy, Makoš by mohl slavit postup také. V šumavském Lažišti do I. A třídy.
Právě do tohoto klubu na podzim přišel. Na jaře pravidelně nastupuje a už si stihl připsat dva výrazné zářezy. V březnu nastřílel šest branek Zdíkovu. O víkendu se mu podobný kousek povedl proti Stachům, kterým dal pět gólů při výhře 11:0. A stejnému soupeři dal jeden gól i na podzim. To ale příliš nenastupoval.
„V době, kdy došlo k přestupu, jsem marodil. Myslel jsem, že budu připraven hrát hned po příchodu, ale zranění mě limitovalo. S výkony nebyl spokojený snad nikdo, a tak jsme se dohodli s trenérem, že nemá smysl, abych hrál nedoléčený. Měl jsem se dát do kupy a na jaře pomoci k postupu,“ vysvětluje mladý hráč, který ale odmítl zásadní podíl na dvou rekordních vítězstvích svého celku v této sezoně.
„Myslím si, že se dařilo celému týmu. Marek Sedláček dal proti Zdíkovu tři góly a ještě jich asi šest připravil. Jaroslav Volmut má také asi 10 kanadských bodů za tyto dva zápasy. Snad jsem mu tedy žádný neubral. Góly jsou výsledkem týmového výkonu,“ dodává Makoš, který na každý zápas Lažiště musí absolvovat dalekou cestu. Dojíždí z Prahy, kde studuje, na jih Čech ho před sezonou přivedl jeho bratranec.
Celý fotbalový život strávil na Příbramsku. Buď přímo v mládeži místního FK, nebo v konkurenčním Spartaku. „V dorostu jsem si odskočil ještě do Podlesí. Vždy jsem se ale do Příbrami vrátil,“ vysvětluje Makoš. Když v minulém roce odcházel do Prahy na vysokou školu, chtěl i své fotbalové aktivity směřovat do hlavního města. Ovšem limitovalo ho zranění.
„Bratranec mi na poslední chvíli domluvil Lažiště. Chtěl jsem po zranění zase hrát a navíc mě lákalo zahrát si s ním,“ vysvětlil Makoš, který tak na jaře každý víkend vyráží na Šumavu k mistrovskému zápasu. „Problém to pro mě není. Z minulosti jsem byl zvyklý jezdit autobusem k zápasům do Karviné nebo Třince, teď dojíždím autem, takže jsem si vlastně přilepšil,“ pousměje se.
Jan Makoš v minulých letech hrával nejvyšší dorosteneckou soutěž. A v roce 2015 ji s týmem i vyhrál a slavil titul. Jednoznačně největším zážitkem pro něj bylo, když si rok poté zahrál i UEFA Youth league. A po postupu přes první kolo vyřazovací části, kdy Příbram zdolala na domácím stadionu CSKA Moskva, vypadla v osmifinále s Benfikou Lisabon.
„Když hrajete dorosteneckou nebo juniorskou ligu, tak se na vás přijde podívat sotva stovka lidí. Většinu stejně znáte, protože jsou to kamarádi a rodiče. Když ale nastupujete na stadion, kde jsou tisíce lidí, kteří vám přišli fandit a povzbuzují celých 90 minut, to je něco jedinečného. Byl to neskutečný zážitek a neuvěřitelný úspěch pro celou Příbram,“ vzpomíná Makoš.
Teď má před sebou jiný cíl. Vrátit Lažiště do I. A třídy, k čemuž má tým dobře nakročeno. Pět kol před koncem soutěže má náskok sedmi bodů na druhé Sousedovice. „Cíl je jasný. Ještě ale musíme vyhrát pár zápasů,“ dodává Jan Makoš.
