Před prvním zápasem si ještě nechal vyholit lebku, na hlavě mu zůstal jen pruh vlasů a husté strniště. Fotbalový útočník Jakub Petr se vrátil do Sigmy s bojovnou náladou a střihem a la Mohykán. V obnovené premiéře hned ukázal, že vyčnívat chce hlavně výkony. Krásným gólovým lobem pomohl modrým k důležitému vítězství 2:1 nad Varnsdorfem v souboji o čelo tabulky. Získá si po nepovedeném hostování ve Slavii konečně olomoucké publikum, které mu z nějakého důvodu není nakloněno?
Na ofsajdové linii v plné rychlosti zpracoval na hrudi dlouhý pas od Ordoše, druhým dotekem přehodil brankáře. Pak zkřížil ruce na prsou a uměleckým výrazem jako by hlásal: Tak tady mě máte zpátky!
„Lepší začátek jsem si asi nemohl přát. Dal jsem gól a vyhráli jsme. Ještě k tomu jsou tři body hodně důležité,“ řekl pro klubový Facebook. V kombinaci s novým účesem i oslava premiérové trefy za modré po návratu vyhlížela bojovně. On tak trochu 24letý odchovanec Sigmy do boje vyrazil.
Ačkoliv v prvním týmu Hanáků je od sedmnácti let a provází jej nálepka mimořádného ofenzivního talentu (včetně přezdívky olomoucký Henry), nároční diváci na Andrově stadionu jsou na něj přísní jako na cizího. Až zbytečně přísní. Proč?
„Tak on fotbalista je, ale má to tady těžké u diváků. S tím se potýkal vždycky. Vím, že ho tady moc v oblibě neměli tím jeho vystupováním, tvářením se,“ přemítá trenér Olomouce Leoš Kalvoda.
Nápaditá image slouží jako slupka. Ve skutečnosti je Petr introvertní typ, co ve volném čase ze všeho nejraději spí. Fanoušci (i experti) od něj však čekali více, především gólů – v první lize vstřelil jen 19 branek. Tohle že má být ten Henry?
Není snadné pro mladého kluka, kterého si už v patnácti pozval na stáž bohatýrský Manchester City, naplňovat obří očekávání. Zvlášť když se nepodaří první kontakt s míčem a křiklouni na tribuně mu to hned škodolibě spočítají místo toho, aby svého nadaného hráče podpořili. „Když na mě křičí něco negativního, samozřejmě mě to mrzí. Ale člověk se nad tím nemůže pozastavovat. Musím to házet za hlavu,“ říkal v minulosti.
Toho tlaku bylo příliš. Proto raději v minulé sezoně zvolil odchod na hostování do Slovácka. Trenér Zdeněk Psotka přitom v MF DNES prohlásil, že na Petra hodlá sázet jako na klíčového ofenzivního tahouna. Po pár kolech zmizel jako ranní pára nad trávníkem. Tolik chtěl změnit prostředí.
Únik před tlakem? Možná. Ale na ten musí být profesionální fotbalista zvyklý. Nehledě na to, že tlak zažívá i pokladní v supermarketu při nekončící frontě. Je potřeba se oprostit a soustředit jen na sebe, na svůj výkon. A Petr rozhodně v ligové konkurenci v Olomouci nepropadl. Z křídla připravil i díky elegantnímu antilopímu pohybu (v tom lze najít podobnost s Henrym) kupu gólů. Jenže kdo z křiklounů mu asistence počítá?
Proto byl tolik rád, že se trefil proti Varnsdorfu z první střely, proto ta bojovná oslava.
„Dokud měl síly, splnil očekávání. Dal krásný gól, ale slibuju si od něj ještě víc,“ je si Kalvoda vědom schopností šikovného útočníka s velkým citem pro hru.
Fanoušky si kvalitními výkony může získat. A udobřit. Část mu nejvíc vyčítá, že když Sigma loni spadla z první ligy, Petr se nechal slyšet, že by mezi elitou raději zůstal a kývl na hostování ve Slavii. Přilil tím olej do ohně. Ale klubismus a fanouškovství stranou – copak se lze tolik divit tomu, že po vydařeném hostování na Slovácku (na sestupu Olomouce tak neměl vinu), nechtěl svůj fotbalový vývoj přibrzdit v nižší soutěži, kde se hlavně bojuje, než hraje?
Odmítl nabídky z první ligy, aby neurazil Olomouc
Osudu stejně neunikl. Ve Slavii odehrál jen dva zápasy od začátku, nedařilo se mu a vedení Pražanů jej po podzimu přeřadilo do juniorky, přestože hostování měl do konce sezony. Kam dál? Do Brna? Do Bohemians? Do druholigové Sigmy!
„Čekal jsem jen na zahraničí, ale když mi nevyšlo, byla Sigma jasná volba,“ tvrdí. „Trenér Slavie mi řekl, že se mnou nepočítá, takže jsem věděl, že půjdu jinam. Byl jsem v juniorce a čekal jsem, co se vyvrbí. Měl jsem nějaké nabídky z ligy, ale ty jsem odmítl i kvůli Olomouci. V Česku je ale pro mě Olomouc lepší, i když hraje druhou ligu. Z první ligy jsem měl tři nabídky, ale říkal jsem, že u nás mám jedině Olomouc.“
Hezky se ta slova fanouškům Sigmy poslouchají, pokud jim uvěří. Kalvoda si jich váží. „Dostal nabídky z Bohemky a Brna, které odmítl. Toho si u něho cením, protože řekl, že by tím urazil Olomouc, že to nejsou lepší mančafty než Sigma,“ potěšila jej změna Petrova postoje. „Názor změnil. Poznal v Praze, jaký je tam fotbalový život, jak je těžké se dostat do sestavy Slavie. Paběrkoval v juniorce.“
V příčinách zpackaného působení v Edenu se Petr hrabat nechce. „V létě jsem šel pryč jen proto, že se ve Slavii tvořil nový tým, a to byla velká výzva. Z nějakých důvodů ale nevyšla,“ lituje. „Byly tam určité okolnosti, kvůli kterým to nevyšlo. Už bych se v tom nechtěl víc pitvat.“
I negativní zkušenosti však mohou pomoct v hráčově vývoji. A Petr dozrává. Už to není ten talentovaný chlapec, kterého si kouč Petržela před osmi lety vytáhl do ligy. Na tréninku už hraje za „staré“. „Není to, co to bývalo,“ usměje se. „Je tu hodně mladých kluků. Jsem taková střední generace a vím, že to musím vzít na sebe a něco na hřiště přinést. Pořád je tu ale i dost starších hráčů.“
Třeba s věkem přijdou i góly. „Půl roku nehrál, měl by mít do fotbalu chuť a prokázat to na hřišti. Je v Olomouci úplně odmala, Sigma ho vychovala, dostala do velkého fotbalu, tak by jí to měl vrátit,“ věří Kalvoda. Petr se tomu nebrání. „Rok ve Slovácku mi určitě pomohl, obohatil mě. I půlrok ve Slavii byl velká zkušenost, i když z velké části negativní. Po roce a půl jsem zase doma a těším se na to. Doufám, že jak to kluci nastartovali, dotáhneme to do vítězného konce.“
Na postupu má mít Petr zásluhy, ačkoliv za sestup nemohl. Comeback měl stylový a užil si i druhý domácí zápas. Na „svém“ Andrově stadionu oslavil vysokou výhru nad dosud třetím Sokolovem 7:0. Sám neskóroval, ale byl platným hráčem a na tři góly nahrál spoluhráčům.
Získá si i publikum?