Skáče, mává rukama, na lavičce prožívá každou minutu, v civilu je kliďas.
V létě jste mluvil jinak, o postupu nebyla řeč. Proč?
To sedí. Do mužstva přišlo devět nových hráčů, já nikoho neznal, hráči neznali mě.
Nevěřil jste si?
O to nešlo. Bylo málo času a my předělávali celý systém: Drnovice už nehrají s liberem, ale se čtyřmi obránci v řadě. Chvíli to trvalo, všechno jsme dolaďovali. A výsledek? V posledních pěti zápasech jsme dostali jediný gól. Padl v neděli doma s Xaverovem.
Bylo vám úzko?
A jak! Hodně jsem zestárl. Mohli jsme strašně moc ztratit. Naštěstí jsme zápas otočili a já zase omládl zpátky. Jako hráč, to bývala pohoda, staral jsem se jen o sebe. Být trenérem, to jsou mnohem větší nervy.
Na prvním místě máte dva body náskok. Je to dost?
Každý bod navíc může rozhodnout. Jsem spokojen. Nečekal jsem, že budeme po podzimu kralovat.
Jako dárek jste si prý koupil televizi?
Ne přímo jako dárek, ale snad si ji zasloužím.
U Daňků už poběží jen fotbal?
Poběží často, ale totální maniak nejsem. Když minulý týden vysílali Spartu, šel jsem radši na volejbal. Potřeboval jsem vyčistit hlavu.