"Zaletěl jsem také na ligu do Uruguaye," pochlubil se Dufek. "Lidé v těchto končinách fotbal milují a baví se jím."
Jak vás tahle akce napadla? To jste se prostě sebral a odletěl do Argentiny na fotbal?
V klubu jsme si řekli, že nemá smysl brát na zkoušku neznámé fotbalisty. Že bude lepší, když je nejprve uvidíme naživo v ostrých zápasech. Zájezd zorganizovala agentura Sport Invest, byl tam se mnou i Jožka Weber z Jablonce a Pavel Hapal ze Žiliny.
Takže na jaře uvidíme v boleslavském dresu jihoamerické posily?
Uvidíme. Všechno to teď běží, jasno chceme mít do konce prosince. Nějaké tipy jsem přivezl, ale všechno je otázka jednání. Není to snadné, ti top hráči z argentinské ligy jsou pro nás ekonomicky nedostupní.
Jak vyjde česká liga ze srovnání s argentinskou či uruguayskou nejvyšší soutěží?
Já si myslím, že by se jejich fotbal českým fanouškům nelíbil. Oni téměř neztrácejí balon, jsou s ním šikovní, ale je tam strašně moc krátkých přihrávek uprostřed hřiště. Téměř bez střelby. Oproti naší lize tam úplně chybí agresivita. Natož abych tam viděl nějaké lokty v obličeji, nebo dokonce krev.
Co třeba rozhodčí?
Zápas je 0:0 a pět minut před koncem padne gól z jasnýho ofsajdu. A platí. Takže rozhodčí chybují všude na světě stejně. Co mě ale zaujalo, to byl fígl při standardních situacích. Po odpískání faulu nastříká sudí sprejem na trávník kroužek, odkud se bude kopat. Následně odkrokuje vzdálenost a načrtne čáru k postavení hráčské zdi. Střelec si nedovolí postavit míč jinam a bránící hráče nenapadne postavit se před čáru. Během necelé minuty nastříkaná barva z trávníku vyprchá a zmizí.
Viděl jste v akci nějakého známého fotbalistu?
V utkání Banfield – Tigre nastoupil útočník Lazzaro Liuni, který hrával v Liberci a ve Spartě. Naskočil v základní sestavě, ale gól nedal. Viděl jsem i spoustu Maradonů, akorát byli oproti tomu skutečnému o dost hubenější.
Zaujala vás atmosféra na zápasech?
O tom vůbec nemá cenu mluvit. Všichni diváci emotivně a bez oddychu povzbuzují. Činí tak bez zloby a vulgárností. Výtržnosti jsem neviděl ani ve večerním televizním zpravodajství. Lidé tam fotbal milují, a tudíž se jím baví. To samé média. Televize, noviny, samý fotbal.
Stihl jste během zájezdu i něco jiného než sérii fotbalových zápasů?
Bydleli jsme v centru Buenos Aires, všechno bylo perfektně zorganizované. Turisticky je to super lokalita, ale sám bych tam kvůli bezpečnosti asi nevyrazil. Potkali jsme chlapíka z Prahy, se ženou jezdil tři týdny po Argentině autobusem. To bych se bál. Ve městě byly poznat obrovské sociální rozdíly. Na krajích hrozné chatrče, velká chudoba. Kromě fotbalu milují Argentinci také koně, takže přímo v centru města postavili obrovský hipodrom s tribunami pro sto tisíc diváků.
Ochutnal jste pravý argentinský steak?
I poloviční porce byla moc velká (smích). Když si objednáte biftek, je velký téměř jako tenisová raketa. Pochutnal jsem si i na výborném víně z argentinských vinic. Největším zážitkem ale bylo setkání s trenérem Menottim.
César Luis Menotti? To byl přece kouč argentinských mistrů světa z roku 1978. Povídejte.
Bylo to náhodné setkání. Asi tři minuty jsme si povídali. Bylo to bezprostřední, hodně příjemné.
Tak to máte velký zážitek.
Ono tam těch osobností bylo hodně. Třeba nedávného argentinského reprezentanta Simeoneho jsem sledoval v akci jako čerstvého kouče San Lorenza. Nebo jsem viděl dvojnásobného mistra světa Daniela Passarellu v prvním utkání po jeho zvolení prezidentem slavného klubu River Plate.
Klub Estudiantes z Buenos Aires hrál v minulých dnech finále mistrovství světa klubů. Prožívali tam lidé tuhle akci?
Když autobus s hráči Estudiantes odjížděl na letiště, byla naprosto ucpaná dálnice. Policejní klaksony, houkačky. Divil jsem se, co se děje. Asi deset tisíc fanoušků jelo s klubem vyprovodit fotbalisty před odletem. Prostě šílenství.
