V posledních letech přibývá fotbalistů, kteří přestupují mezi odvěkými a nesmiřitelnými rivaly.
Jak sparťané a slávisté přeběhlíky vnímají? Je klubismus přežitek?
Luděk Stracený, odchovanec Sparty, dnes vedoucí její juniorky. „Každý si může dělat co chce, ale já bych do Slavie nešel. Když jsem hrál ve Viktorce Žižkov, na moji svatbu přijeli zástupci Slavie. Trenéři Pešice a Šafařík, kteří mě znali, mě chtěli do Slavie. Přemlouvali mě i moji mámu, nabízeli velmi dobré podmínky, ale já jsem to prostě udělat nemohl. Hned jsem to utnul. Považuju se za srdcaře.
Kdybych byl na místě Pepy Hušbauera, ještě bych to v zimní přípravě zkusil, kousnul se a zabojoval o místo v sestavě. Ale jít do Slavie, to ne.
Nesouhlasím s tím, že klubismus je přežitek. Jsou hráči, kteří ho v sobě mají. Věřím, že nejen ve Spartě, ale i ve Slavii jsou pořád kluci, kteří by k rivalovi nešli.“
Martin Hyský, slávistický odchovanec. „Určitě se to nelíbí skalním fanouškům, což je pochopitelné. Z mého pohledu ale jde o kvalitu: jakmile je hráč kvalitní a má na to, aby týmu, v tomhle případě Slavii, pomohl, klubismus jde stranou. V dnešní době už nehraje takovou roli, je to prostě byznys. Kdyby ti hráči nebyli dost dobří, Slavia by se o ně nezajímala. Ale nejde je házet do jednoho pytle, každý případ se musí posoudit zvlášť.
Hušbauer, to je velká rána, největší extrém. Jít ze Sparty přímo do Slavie, to se často neděje. Sám sobě nasadil laťku hodně vysoko a jsem moc zvědavý, jestli to zvládne. Fotbalista je to dobrý, ale neprožíval teď nejlepší období a ve Slavii ho čeká velká odpovědnost. Bude na něm tolik očí... Moc mu to nezávidím, trochu jsem se divil, když tohle řešení zvolil. Neznám ho detailně, nevím, jestli to dokáže snadno hodit za hlavu a přenést se přes to. Ale jsem přesvědčený, že pokud to jemu nebo celému týmu nepůjde, bude první na mušce. Fanoušek je v každém klubu spokojený, když se daří, to dokáže na všechno zapomenout. Ale když se nevede, vzpomínky ožijí a mohou mu to dát najevo.
Na druhou stranu mu ale rozumím. Je tu nová Slavie, nový majitel, nový tým, velké možnosti, perspektiva. Na Spartě se na něm nestavělo, přednost dostávali jiní a je logické, že ať hrajete kdekoli, myslíte hlavně sám na sebe. To je normální, každý má přece nějaké osobní ambice. Rozhodl se takhle a kdybych měl takovou možnost v pětadvaceti, možná bych taky přemýšlel jinak než teď. Nevím, musel bych se v té situaci přímo octnout.
Těžké na tom je, že Hušbauer byl velká tvář Sparty. Jako záložník byl nejlepším střelcem ligy, hodně se podílel na titulu. Ale nevyšlo mu zahraniční angažmá a po půlroce ve Spartě, kdy také moc nehrál, asi zvolil jednodušší cestu. Řekl si: tady mě nechtějí, půjdu radši tam, kde mě trenér přivítá s otevřenou náručí. Budeme muset počkat a až po čase ho hodnotit.
Vadí vám, když fotbalisté přestupují ze Sparty do Slavie a naopak?
Co se týče Zemana, ten už je ze Sparty delší dobu pryč, takových přestupů bylo hodně. Jen to většinou chodilo opačně: slávista šel ven a vrátil se do Sparty, která bývala finančně silnější. Pokud o něj má Slavia zájem, myslím, že by jí pomohl. Ve Švýcarsku jsem ho trochu ztratil z očí, ale na Slavii určitě má. Křídelní hráči tam chybí, hodil by se.
Jozef Chovanec, bývalý kapitán, trenér i prezident Sparty. “Doba se mění, dřív to bylo nemyslitelné. Pamatuju si jen pár jmen... Stárek, Peclinovský, před nimi Pešice. V poslední době je těch přestupů mezi Spartou a Slavií víc a víc, takže mě to ani nepřekvapuje.
Každý případ je jiný, musíme se ptát, jaké k tomu měl hráč důvody. Hušbauer to měl ve Spartě těžké, nehrál. Sám musí vědět, jestli to nebylo i jeho vinou. Zeman je ze Sparty pryč už dlouho, vazby se přetrhaly. Byl v Plzni, v Rakousku, v Příbrami, ve Švýcarsku. Nevidím na tom nic zvláštního, že chce do Slavie.
V dnešní době klubismus drží jen fanoušci. Samozřejmě, že i dnes jsou hráči, kteří by ze Sparty do Slavie a opačně nešli.
Když mi kdysi ve Spartě končila smlouva, tak mě oslovil pan Korbel ze Slavie. Nabídl mi velmi dobré podmínky. Průběžně se jednalo i o novém kontraktu se Spartou a já si vybral ji, panu Korbelovi jsem poděkoval. Samozřejmě, že tenkrát velkou roli hrálo, že jsem byl se Spartou spjatý.“
Lukáš „Strašák“ Vala, jeden z vůdců slávistického kotle. „Sparta byla dřív jiná - arogantní a namyšlená. Hrálo v ní víc hráčů, které bych ve Slavii nekousl. Teď ani pořádně nevím, kdo ve Spartě je, zdá se mi, že to ti hráči neberou tak srdečně.
Ve Slavii bych z dnešní Sparty nepřijal Dočkala, Váchu a Štěcha. Přišel Hušbauer, mluví se o Zemanovi, ale to nejsou hráči, kteří by se vehementně prsili, že jsou zarytí sparťané. Neslyšel jsem od nich názor, že by Slavii nenáviděli, že by nějakému slávistovi chtěli ukopnout hlavu. Když ti kluci přijdou do Slavie, dostávají rychle rozum. (usmívá se) Proti exsparťanům v Edenu nebude nevole, ale kdyby se jim nedařilo, měli by to těžší. Budou v pozici jako cizinci: musí dokázat, že jsou lepší než naši kluci, odchovanci Slavie.
Obecně nejsem zastánce přestupů mezi Spartou a Slavií. Dovedu si to představit lidsky, rozumově, ale fotbal je krásný v tom, že v něm hrají velkou roli emoce. Když už, tak je to lepší ze Sparty k nám. Pokud se ten dotyčný nevyjadřuje špatně o Slavii, není to ještě tak hrozná varianta. Ta nastává, když jde někdo od nás k nim.
To je případ Pekharta, který šel do Sparty, na sociálních sítích psal, jak Spartě drží palce, když dal za Jablonec gól Slavii, běžel k naší tribuně a gestikuloval na nás. To není hráč, kterého bychom ve Slavii akceptovali. Neznamená to, že bychom něco přikazovali, nařizovali, jen jsme k Pekhartovi řekli svůj názor vedení, když se nás zeptalo.“