"Bylo mi pět, když dal Marco geniální gól ve finále mistrovství Evropy. Moc si toho nepamatuju, ale jeho branka byla pro mě velkým zážitkem," zasní se dvaadvacetiletý útočník fotbalového Slovácka.
Od té doby se chtěl svému hrdinovi vyrovnat. Ve starších žácích dal padesát branek za sezonu. A jeho hvězda stoupá dál: Loni byl druhým nejlepším cizincem ligy, letos jej čeká cena pro nejlepšího střelce.
K zisku koruny stačilo jedenáct branek. Překvapilo vás to?
Nečekal jsem to. Ale jsem rád, že jsem vyhrál. Myslel jsem si, že do čela půjde některý hráč z vedoucích týmů, které střílí víc branek.
Proč lize chybí opravdový kanonýr, který by dal dvacet branek?
Možná i systémem, který v Česku převládá, týmy hrají dost defenzivní fotbal. Navíc útočník, který dá pár gólů, jde brzy pryč, do ciziny. Lize časté odchody neprospívají.
Před třemi lety se stal kanonýrem soutěže spoluhráč Jiří Kowalík. Čím je Slovácko tak výjimečný klub?
Možná shoda náhod. Nic víc bych za tím neviděl. Ale je to dobře, že jsme vidět, že se o Slovácku píše.
Už tušíte, jaké ocenění vás čeká?
Jsem pozvaný na 5. června na pražský Žofín, kde bude vyhlášení ankety Zlatý míč. Mám dostat nějaký křišťál, jsem zvědavý, co to bude.
Co vás bude titul stát u spoluhráčů, kromě tisícovky za každou branku?
Po lize jsme stihli oslavit snad úplně všechno... Nějaké šampaňské padlo i na můj účet.
Kdo je Milan IvanaDvaadvacetiletý útočník 1. FC Slovácko a slovenské reprezentace. Nejlepší střelec ligového ročníku 2005/2006, nastřílel 11 gólů. Začínal v sedmi letech v rodné Kálnici, do české ligy přišel z Trenčína v lednu 2004. Žije s přítelkyní Janou Čonkovou, úspěšnou účastnicí soutěže Slovensko hledá Superstar. Zájem je o něj v německé bundeslize. 1. FC Slovácko je ochotno jednat, Milanova cena je nejméně 15 milionů korun. |
Cítíte, že vaše forma rok od roku stoupá?
Hlavně doufám, že vrchol mám ještě před sebou. Je mi teprve dvaadvacet a rád bych se podíval do zahraničí. Ale zdá se, že má moje kariéra určitou posloupnost. Musím se ale dál zlepšovat.
Jaký sen vás žene dopředu?
Liga mistrů. Jednou si ji zahrát, o tom sní snad každý fotbalista. A se slovenskou reprezentací okusit chuť nějakého šampionátu.
Přišel teď čas na změnu klubu?
Asi ano. Říká se, že v nejlepším je třeba odejít. Snad se to podaří.
Jak takový přestup funguje? Volají manažeři a trenéři i přímo vám?
Většinou ne. Mám agenta, který mě zastupuje. O většině nabídek ani nevím. Až když je zajímavá i pro můj klub, tak mi manažer něco řekne.
Prý se o vás nejvíc zajímají kluby z Německa. Už něco víte?
Zájmu z Německa se příliš nedivím. Zastupuje mě totiž německá firma Rogon a ve své zemi tak určitě mají nejvíc kontaktů.
Je to země, která vás láká?
Jsou tam krásné stadiony, fantastičtí diváci. Pro ně se to má hrát. A ne před prázdnými tribunami, jako je to ve většině českých klubů. Moc rád bych bundesligu zkusil. A možná už na podzim.
Slovenská reprezentace se na podzim utká v kvalifikaci právě s Německem. Kdybyste se ukázal v dobrém světle, šance by se ještě zvýšila. Proč jste zatím za národní tým nastoupil jen jednou?
Sám nevím. Byl jsem dost zklamaný, že jsem se nedostal do nominace na přípravný zápas proti Belgii, se kterou teď budeme hrát.
Ivanovi úspěch pomůže do světaKdyž jsem se před třemi lety stal nejlepším střelcem ligy, byl to hodně příjemný moment. Vrchol mé kariéry. Vděčil jsem za něj hlavně spoustě štěstí, ale to ke gólům vždycky patří. A taky spoluhráčům, fotbal je kolektivní hra pro jedenáct lidí a jeden fotbalista v ní nic nedokáže. Ne snad, že by hráli přímo na mě, to snad ani v zápase nejde. Vždycky hledáte, kam můžete nejlíp nahrát. Ale dařilo se nám a pohoda se přenesla i na mě. To ocenění mi přineslo trochu popularity, pár fotbalových míčů a skleněnou cenu do vitríny. Život se mi tím sice nezměnil, ale na kariéru Milana Ivany to může mít velký vliv. Hlavně nesmí polevit a pořád makat stejně, jako dosud. S popularitou mít problémy určitě nebude. Je to skromný a hodný kluk. Přál bych mu, aby se dostal do některé ligy v západní Evropě, myslím, že na to má. Jedenáct branek je slušná vizitka, hlavně v době, kdy se hodně brání a góly padají především ze standardních situací. Jiří Kowalík, |
Trenér Galis vám nevolal?
Vůbec ne. Před dvěma měsíci jsem četl, že mě chce proti Belgii povolat. Nakonec jsem jen náhradník. Ale budu se dál snažit odvádět co nejlepší výkony v klubu. Možná, kdybychom hráli se Slováckem o vyšší příčky, mohla být šance větší.
Dal jste už klubu maximum, nebo mu ještě něco dlužíte?
Dostal jsem obrovskou šanci hrát českou ligu. Ale myslím, že jsem už splatil hodně. Dva roky jsme bojovali o záchranu, se kterou jsem se snažil co nejvíc pomoct.
Bylo hodně vyčerpávající, balancovat neustále nad propastí?
Šel jsem do klubu s tím, že budeme hrát evropské poháry. Pak události nabraly nečekaný spád a všechno bylo jinak.
Nelitujete toho rozhodnutí?
O záchranu jsme hráli i předtím v Trenčíně. A Slovácko, to byl pro mě ohromný krok vpřed.
Všichni stále chválíte vaše fanoušky. Čím jsou tak mimořádní?
Na Slovácku jsou moc dobří lidé. Fandí, přejí jeden druhému. V Praze je víc závisti. Možná útulností stadionu, který je blízko hřiště.
Hradiště je menším městem, lidé vás poznávají na ulici. Jak reagujete?
Vždycky pozdravím. Je to sice zvláštní pocit, ale k fotbalu to patří. Necítím, že bych měl být nějaká hvězda. Vyrostl jsem na dědině, taky jsem jako malý v Trenčíně podával balony na fotbale.
Jak zvládáte popularitu?
Rodiče, příbuzní i přítelkyně mě dost drží při zemi. Hodně mi v tom pomáhají. Popularita mi nevadí. Je pravda, že každý úspěch něco stojí. Třeba teď, když jsem se stal ligovým kanonýrem: tolik rozhovorů, jako za poslední týden, jsem snad nedal za celý život. Volali odevšud, z Česka i Slovenska. Bylo toho dost.
Sám sbíráte ocenění, všichni kolem chválí hru týmu. Přesto Slovácko rok co rok bojuje o přežití.
Poslední dobou se tady často střídají trenéři, pořád se mění hráči. To pak fotbal nejde dělat. Sehrajeme se až na konci sezony a pak se tým zase z poloviny rozpadne. Tak velké zásahy do mužstva se musí projevit. Pokud máme být úspěšní, musí zůstat tým pohromadě aspoň dva roky. A stejné je to u trenérů. Chvíli trvá, než si na sebe s hráči zvykne. Časté změny týmu škodí.
Je těžké se motivovat, když už po deseti kolech víte, že z vyhlášeného boje o třetí místo nic nebude?
Je to balvan, který jsme před sebou stále museli tlačit. Stálo nás to spoustu energie a dost to ubíjelo.
I když jste nakonec skončili sedmí, o záchranu jste bojovali do předposledního kola. Nepodcenili jste riziko sestupu?
Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bychom měli vypadnout. Síla mužstva je úplně jiná, než se strachovat ze sestupu. V závěru se naše síla projevila. Jsem rád, že jsme v tabulce poskočili nahoru.
