Kolem íránské přípravy na fotbalový svátek v Brazílii kolují doslova legendy. Často natolik bizarní, že jim lze pouze těžko uvěřit. Namátkou: prezident svazu požádal fotbalisty, aby si na šampionátu po zápase neměnili se soupeřem dresy. Důvod? Čistě ekonomický. Hráči nedostanou po každém utkání novou sadu oblečení.
Jestli tak Íránci odolají pokušení a nenechají propocený dres na oplátku třeba Messimu (Írán se ve skupině střetne i s Argentinou), budou ho zřejmě muset hodit do pračky a použít v dalším duelu znovu. Jenže ani tehdy nebudou mít jistotu, že skutečně budou mít v čem hrát. Může se jim obarvit, anebo například srazit...
Život v Disneylandu
S tím už má podle Guardianu zkušenosti rezervní brankář Ali-Resa Haghighi, který tvrdí, že si jednou po tréninku dres vypral a místo dlouhých rukávů měl zčistajasna krátké. Velikost XL se mu smrskla na nešikovně malé "emko".
Od prezidenta se dočkal vzkazu: "Určitě jsi pral na příliš vysokou teplotu!"
Takových patálií zažívají Íránci víc, o některých jsme již psali v tomto článku o fotbalových trpaslících na světovém šampionátu. Nejde jen o mizernou a nedostatečnou výbavu, kterou zajišťuje neznámá německá firma Uhlsport, ale také o herní podmínky.
Zatímco ostatní reprezentace vyjíždějí na zahraniční kempy, Írán musel kvůli nedostatku financí zrušit soustředění v Portugalsku, které mu zajistil rodák a zároveň reprezentační kouč Carlos Queiroz. Zkušený trenér teď proto zuří.
"Ti, kdo si myslí, že íránský národní tým může uspět s čtrnácti dny přípravy, jsou buď šílení, nebo žijí v Disneylandu," prohlásil bývalý kouč Realu či Manchesteru.
Do Brazílie na perském koberci
Sedmdesátimilionový Írán přitom kopanou miluje. V zemi, kde platí přísné islámské právo, jsou zápasy jednou z nemnoha povolených světských zábav, a fanoušci na nich dokonce mohou vášnivěji projevit emoce. Není tak divu, že utkání na stadionu Svobody v Teheránu pravidelně navštěvuje na 100 tisíc fanoušků.
Brazilský turnaj bude pro zemi opravdovým svátkem. "Bavíme se doma o fotbale mnohem víc než o politice," řekl serveru The National 57letý úředník Modžtaba Rahmatipur. Šance svého celku ovšem vidí docela černě. "Není to ideální tým. Vláda nemá pro reprezentaci žádný speciální plán. Všechno se pořád točí jenom kolem jaderného programu. My ale víme, že každý bude sledovat fotbal."
Národní fotbalový tým stejně jako v ostatních sportech závisí na finanční podpoře státu, a ten ji v posledních dvou letech hodně seškrtal. Podle oficiálních míst za to mohou mezinárodní sankce, které reprezentaci připravily o sponzorské smlouvy v hodnotě 300 tisíc dolarů (zhruba šest milionů korun). To je tedy ten hlavní svízel.
Zahraniční média ovšem píší, že v íránských počtech něco nehraje. Každý tým, který se kvalifikuje na šampionát, totiž automaticky vyinkasuje osm milionů dolarů (asi 160 milionů korun). A pak že v Íránu nemají na dresy za pár stovek?
Ať je to, jak chce, na mizerné podmínky si stěžují i sami hráči. "Žádný ze slibů se neproměnil v realitu," tvrdí kapitán podle žebříčku nejlepšího asijského celku Džavad Nekunam. "Když nemáme kvalitní přípravu, nemůžeme předvést dobrý výkon. Cokoliv se teď stane, odpovědnost za výsledky ponesou funkcionáři."
Mužstvu tak možná nezbude nic jiného, než se v nevlídném prostředí spolehnout na čistou mystiku. Do Brazílie s sebou v úterý povezou také dva perské koberce a na jednom z nich stojí: "Ať vás štěstí provází!" To by nakonec mohlo zabrat.
