A nevylepší ani skromnou bilanci v české první lize, do které se podíval jen na jednu sezonu - za Opavu před sedmi lety nastoupil ke 24 utkáním a skóroval jen jednou.
Po konci nevydařeného angažmá ve slovenské Senici se totiž bývalý výborný střelec druholigových Kunovic rozhodl vrátit na Slovácko, kde žije. Na jaře se bude snažit zachránit Uherský Brod v divizi, kde nováčkovi soutěže patří předposlední příčka.
"V úterý večer se povedlo můj příchod dotáhnout do konce, takže je to definitivní," potvrzuje konec profesionální kariéry čtyřiatřicetiletý Faldyna.
Slovácká stopaPetra Faldyny Rodák z Frýdlantu nad Ostravicí se v regionu poprvé objevil v sezoně 1999/2000, kdy za Staré Město nastoupil k 17 zápasům a pěti góly pomohl k postupu do 1. ligy, v níž však od kouče Komňackého šanci nedostal. Později přišla dvě angažmá v druholigových Kunovicích, kde strávil vždy rok a půl. Celkem má v Kunovicích bilanci 74 zápasů a 37 branek. S tehdejším trenérem Blahou se nyní potká i v divizním Uherském Brodě. Mimo to hrál například za Opavu, České Budějovice, Jihlavu či Senici. |
Bylo složité se s kluby dohodnout na vašem uvolnění?
Se Senicí ne, tam mi skončila smlouva. Ale musel jsem se vrátit přes Jihlavu, která byla mým posledním českým klubem, nakonec všechno dopadlo dobře.
Proč jste se rozhodl pro angažmá až ve čtvrté nejvyšší domácí soutěži?
Okolnosti tomu nahrály. Už jsem se rozhodl, že vrcholový fotbal v mém životě půjde na druhou kolej. Roky člověk nezastaví, mně už bude pětatřicet a pořád se udržovat v profesionální kondici není žádná sranda.
Je to i kvůli rodině? Z Hradiště to máte do Brodu jen čtvrthodinu.
I to je jeden z důvodů. Už mě moc nebavilo jezdit daleko.
Nemá ale divize na vás až příliš nízkou úroveň?
Po mém rozhodnutí je to soutěž tak akorát. Měl jsem i možnost zůstat v jednom slovenském klubu, ale ležel příliš daleko. Týden jsem teď prožil i v exotickém Íránu, ale tohle angažmá nakonec nevyšlo.
Povídejte.
Byl jsem tam společně s Františkem Metelkou, už jsme měli jen doladit smlouvu. Ale jak to v podobných zemích chodí, ze dne na den bylo všechno úplně jinak. Takže jsme si jen trošku zaběhali, zahráli fotbal a jeli jsme oba zase domů.
Měl jste v plánu v Íránu nějaký rok prožít?
Leden jsem bral tak, že zkusím nějaké slušné angažmá získat. Ale i kvůli téhle špatné zkušenosti jsem si řekl, že už na nějaké hledání nemám náladu. Nějaké nabídky na testy se přitom objevovaly dál, mohl jsem letět třeba do Číny.
Je divizní fotbalista prací na plný úvazek nebo se musíte začít věnovat i civilnímu povolání?
Musím si nějakou práci najít, doufám, že se mi to brzy podaří. Zatím se rozhlížím, o konkrétních plánech bych ale zatím nechtěl mluvit.
V počtu a kvalitě tréninků je mezi divizním a profesionálním fotbalem velký rozdíl?
V zápasovém období jsme v Senici měli pět šest tréninků týdně, v tom se Brod nebude až tak moc lišit. Nároky na hráče jsou samozřejmě trošku jiné, ale s tím nemám problém.
Kolik branek chcete na jaře dát?
Takhle vůbec nepřemýšlím. Mým jediným cílem je, aby se Brod co nejdřív zbavil záchranářských starostí.
Co o týmu víte?
Zatím jsem odehrál jen jeden přípravný zápas, takže teprve všechno začínám poznávat a neodvážím si tak mančaft vůbec hodnotit. V minulosti jsem hrával jen s Mirou Ondrůškem a Peťou Lukešem. A z Kunovic samozřejmě znám trenéra Lubomíra Blahu a maséra Josefa Tesaříka.
Čím to, že vám poslední angažmá v Senici nevyšlo úspěšněji?
První půlrok byl dobrý, hrával jsem stabilně, i když jsem dal jen dva góly. Kvůli zimní operaci chrupavky jsem si ale na jaře pořádně nekopl do balónu. Po příchodu trenéra Grigy jsem na podzim nastoupil do třinácti zápasů, z poloviny to bylo v základní sestavě, jenže střelecky se mi vůbec nedařilo, neskóroval jsem ani jednou. Klub se rozhodl, že mi smlouvu neprodlouží, ale rozešli jsme se v dobrém.
A když se ohlédnete za celou profesionální kariérou, mrzí vás, že jste se coby trojnásobný nejlepší střelec druhé ligy neprosadil víc v nejvyšší soutěži?
Asi to tak mělo být, s tím se nedá nic dělat. Asi mi první liga nebyla pořádně souzená.
Které prvoligové angažmá vás mrzí nejvíc?
Asi hlavně fakt, že jsem vůbec nedostal šanci, když tehdy ještě Synot Staré Město postoupil poprvé do ligy. Trenér Komňacký měl tehdy jinou představu, byli tam jiní hráči. Ale je zbytečné se tím už teď zabývat, to už je dávná historie.
