Hlavně konec roku byl hodně povedený, že? Vyšel vám nad očekávání.
No, škoda, že jsme podzim začali od konce.
Jak to myslíte?
Teprve na závěr podzimu jsme se rozjeli. Pět vítězství za sebou v lize, k tomu triumf na Barceloně. Jenže před tím jsme hodně bodů poztráceli. A navíc zbytečně. Moc se radovat nemůžeme.
Ovšem po vítězství na Nou Campu jste po sobě skákali jako malí kluci.
No jasně, bylo to velké. Nevzpomínám si, kdy naposledy a s kým padla Barcelona doma. Když hrála v sobotu s třetí Valencií, nepustila ji na vlastní polovinu a převálcovala ji 4:0. U nás přitom v prvním zápase vyhrála až díky dvěma gólům v nastavení, kdy jsme to hloupě podcenili. A hned další víkend vypráskala doma Atlétiko Madrid 6:1. Každý úspěch nad Barcelonou je zážitek.
I když zdaleka nenastoupila v plném složení?
Nelíbí se mi, že se to tím vždycky snižuje. Jo, nehráli Henry, Eto´o, Messi nebo Puyol, ale co? I druhá sestava Barcelony je strašně silná. Nejsou to o moc horší hráči. Hleb zářil v Arsenalu, z Bojana bude superstar, Sylvinho, Keita... My tomu zápasu podřídilo všechno, i když se vlastně o nic nehrálo.
No právě. Vám nemohlo uniknout třetí místo, Barceloně zase postup.
Přesto jsme do Španělska přiletěli už v sobotu, abychom měli čas na adaptaci. Nechtěli jsme padnout. Připadá mi, že týmy, které přijedou na Nou Camp, už jsou poražení předem. My ne.
Jaká byla tedy vaše taktika?
Využit jejich slabší obrany. Barcelona je vyloženě ofenizivní tým, pořád se tlačí dopředu, útočí i krajní obránci. Když pak ztratí míč, hned začnou presovat, jenže když tomu presingu chytře uniknete, naděláte jim obrovské problémy, protože propadnou a nestíhají. Nemůžu říct, že jsme je přehráli, protože s míčem byli výborní, ale využili jsme brejků.
Dostanete za vítězství 3:2 speciální prémii od zámožného prezidenta Achmetova?
Něco na účet určitě přijde. Prezident nás nenechá hrát jen tak. Vždycky říká: Vy hrajte a já vám špatně neudělám. Na ukrajinskou ligu máme daný pevný prémiový řád, pro Ligu mistrů dřív vyhlašoval prémie předem. Ale jako by nám to nepřinášelo štěstí, tak to teď řeší zpětně po zápase.
Za triumf nad Barcelonou budete mít asi hezké vánoce, že?
Částku vám neřeknu, to zůstane v kabině, ale pár dárků za to pořídit půjde. My v kabině z legrace říkáme: Prémie v lize nám stačí na chleba. A když hrajeme v Lize mistrů, říkáme: Tak si koupíme i máslo. Popravdě řečeno, jsou to odměny spíš na to, abychom si koupili celou pekárnu.
Ale ve vašem hlase pořád cítím spíš zklamání?
Nesplnili jsme cíl. Chtěli jsme postoupit ze skupiny, což se nepovedlo, spokojení být nemůžeme.
Alespoň si ze třetího místa zahrajete Pohár UEFA.
Teď říkám, že jsem chtěl víc, ale na jaře do toho musíme dát všechno. Nebýt toho, že jsme se Sportingem Lisabon prohráli v obou zápasech o gól... Byly to zbytečné ztráty v naprosto vyrovnaných z zápasech. Vážně škoda.
A jak byste okomentoval ztráty v ukrajinské lize? Po podzimu jsme až pátí, dvanáct bodů za vedoucím Dynamem Kyjev.
Špatně jsme do ligy vstoupili, za devět kol jsme vyhráli jednou, což nám srazilo sebevědomí. Hráli jsme na krásu, ale ujížděl nám vlak. Když jsme padli na jedenácté místo, museli jsme změnit strategii. Krásu stranou! Vždyť v minulé sezoně jsme vyhráli titul i pohár.
Dá se ještě ztráta na vedoucí Kyjev smazat?
Ve fotbale je možné cokoli, ale pro nás je hlavní Champions League. Ukrajinský mistr jde přímo, vicemistr do třetího předkola. Na druhý Charkov ztrácíme šest bodů. Na jaře do toho musíme šlápnout.
Po přestupu ze Sparty hrajete v Doněcku už čtyři a půl roku. Co vám tam chybí?
A víte, že nic? Po životní i fotbalové stránce mám všechno. Jen jednou za tu dobu se nám nepodařilo postoupit do Ligy mistrů, každý rok hrajeme o titul. Mám za sebou spoustu dobrých zápasů, zážitků a zkušeností. Ničeho nelituju. I když...
Povídejte.
I když se na mě někdo možná bude čertit, lituju neinformovanosti lidí v Česku.
Spousta lidí si myslí, že vám ukrajinská liga škodí?
Jo? A proč? Umístění Ukrajiny je mnohem lepší než Česka. Dynamo a Šachtar hrají Ligu mistrů, Charkov postoupil do jarního pokračování Poháru UEFA. Já hraju téměř pořád v základní sestavě, daří se mi. Jen to skoro nikdo neví. Je divné, když si o sobě přečtu v novinách krátkou zmínku: Hübschman odehrál v obraně celý zápas. Přitom já už rok hraju v záloze. To mi přijde smutné.
Myslíte, že právě proto nejste v reprezentaci? Poslední dvacátý zápas jste odehrál v srpnu 2005.
To neřeším. Nominace je věcí trenéra, on vybírá ty nejlepší hráče do nároďáku. Teda aspoň v to pevně doufám. Já o sobě nemůžu tvrdit, že tam patřím, když mě trenér Brückner nevybíral a trenér Rada taky ne.
Ale...
Žádné ale. Nejsem tam, tak tečka.
Kdo se vám z reprezentace ozval naposledy?
Pan Brückner, ale to už je hodně dávno.
Nejste z toho naštvaný? Ukrajinskou ligu hrajete pravidelně, v Lize mistrů jste teď odehrál všech šest zápasů.
Naštvaný? To ne! Nikdy jsem nebyl. I když jsem na nároďák jezdil a nehrál. Hrát za Česko je čest. Já se nikam nevnucuju, nikoho neviním. Když nebudou výsledky, mně nevyhodí. Zodpovědnost je jen na trenérovi. Nejspíš je u nás tolik kvalitních hráčů, že já se do výběru prostě nedostanu.
Už jste ztratil naději úplně?
To rozhodně ne. Reprezentace pro mě zůstane vrcholem.
Mimochodem, smlouva v Doněcku vám za rok a půl vyprší. Co bude dál?
Nevím. Když mě budou chtít, ještě mám na rok opci. A když budou spokojení hodně, klidně tam dokopu kariéru. Mně tam vážně nic nechybí.