Vážně si tak nepřipadáte? Dal jste vítězný gól na turnaji, na němž jste zdolali Slavii či Mladou Boleslav.
Ale vždyť tohle je jen součást přípravy. Kdybych dal gól, kterým bychom postoupili do první ligy, tak neřeknu (úsměv).
Ale triumf je stejně hodně překvapivý, že? Favority rozhodně byli jiní.
Každý nás před turnajem zatracoval, šli jsme sem s tím, že nemáme co ztratit. A vyhráli jsme. Paráda.
Parádní byl i závěr finále. Věřil jste, že zápas dokážete otočit?
Za stavu 2:3 jsem byl na lavičce a říkal jsem si, že bude těžké už jenom vyrovnat. Pak kluci dali na 3:3, šel jsem na hřiště a říkal si: hlavně tu remízu udržet!
A pak jste sám rozhodl. Míč jste si narazil o mantinel, byl to úmysl?
Byl, už jsem neměl sílu na kličku, tak jsem míč kopl před sebe – a on se odrazil přímo ke mně. Slavit jsem ale nemohl, bál jsem se, abychom nedostali gól a nebyli za trouby.
A teď se slavit bude?
Já ne, jedu za rodinou. Ale kluci to určitě oslaví.
