Na hřišti Viktorie Žižkov pobyl v utkání druhé fotbalové ligy jen něco málo přes tři minuty, a mohl jít s týmem slavit další vítězství. Pro hradeckého útočníka Pavla Dvořáka vlastně dvojnásobné, protože krátkým pobytem na hřišti dokonal po více než desetiměsíční pauze svůj návrat k ligové kopané.
Na začátku loňského listopadu ani ne v polovině prvoligové sezony si poranil vazy v koleně a poté čekal na návrat až do září. To však během týdne stačil na jeho začátku dát ve svém prvním zápase za juniorku gól a na jeho konci se při první nominaci k druholigovému zápasu dostat na hřiště.
"Oba zápasy mě dost povzbudily, protože pauza byla hodně dlouhá, asi delší, než jsem si představoval. I proto si tří minut na Žižkově považuju. Kdo to neprožil, ten to nepochopí," řekl čtyřiadvacetiletý fotbalista.
Dostáváte se do úspěšné sestavy, což Hradec potvrdil i na Žižkově, kde popáté za sebou vyhrál. To je pro hráče vždy těžší...
Možná těžší, ale je to lepší varianta, než kdyby to bylo ve chvíli, kdy se klukům na začátku sezony nedařilo. Teď už jsme v pohodě, já hlavně věřím, že mi zdraví vydrží, to je nejdůležitější. Všechno ostatní je na mně.
Jaký je návrat po deseti měsících?
Fotbalově velkou ztrátu necítím, spíš fyzicky je to horší.
Jak těžké bylo vítězství na Žižkově, páté v řadě?
Já jsem většinu zápasu seděl na střídačce, pro kluky to určitě těžké bylo. Znovu se ukázalo, jak je druhá liga vyrovnaná a nevyzpytatelná soutěž.
Ale Žižkov byl a po prohře s vámi stále je na konci tabulky...
Oni jsou sice předposlední a my konečně nahoře, jak jsme chtěli být, ale že by byl vidět výrazný rozdíl, to určitě ne. Tady v té soutěži totiž opravdu moc nezáleží, kdo je poslední a kdo první.
Hradec poráží jednoho soupeře za druhým a díky pěti výhrám se vyšvihl nahoru, což tomu trochu odporuje.
Myslím, že ne. Když se ve druhé lize povedou tři čtyři zápasy, jste nahoře. Ale platí to i obráceně, vyrovnanost je opravdu velká. Proto je pro nás důležité vydržet co nejdéle u toho, co se nám teď daří.
Přestože jste se snažil naplno trénovat už v létě, do zápasu jste naskočil až téměř v polovině podzimu. Proč?
Koleno totiž nebylo stále stoprocentní. Běhat se dalo, ale s hraním to bylo horší.
Přesto jste pomyslný závod se svým kamarádem a také hradeckým odchovancem Václavem Pilařem, nyní už hráčem německého Freiburgu, kterému se podobné zranění přihodilo zhruba o tři měsíce dříve, vyhrál.
Ono je to hodně individuální. Teď nevím přesně, jak na tom je, ale u něj to je asi hlavně proto, že už má tohle zranění na stejné noze podruhé.
