Nijak netají, že je bezprostředně po skončení sezony znavený. Už dva týdny mu totiž bylo jasné, že Hradec sestupový osud nezmění.
Avšak už teď přemýšlí co dál. „Není to jen o sestupech a postupech, teď se to tak nějak točí v hlavě,“ říká trenér, jenž k týmu přišel před více než dvěma lety jako asistent, ale větší část právě skončené sezony nesl za tým a za jeho výsledky hlavní odpovědnost.
Trenér nemá klid nikdy, vy jste si ho za ty více než dva roky na hradecké lavičce užil také hodně málo.
Bylo toho opravdu dost a člověk se tím alespoň zocelil. Snažím se z toho vzít to, co je pozitivní, ne to negativní.
Co pozitivního si odnesete ze sezony, která Hradci přinesla hned po roce sestup?
Tak především to byla první liga, nejvyšší soutěž, kterou jsme si sami vybojovali. Už to bylo pozitivum. Pak přinesla takovou sinusoidu, kdy to bylo chvíli špatný a chvíli zase lepší a vypadalo to, že bychom záchranu mohli zvládnout, i když s námi nikdo už nepočítal. Ale stejně nás to minulo. Bohužel výsledek je takový, jaký je, ale nemyslím si, že všechno je špatné.
Co podle vás je dobré?
Tým je obrovsky perspektivní, i když do něj teď zasáhnou odchody a asi jich nebude málo. Pro mě z pozice trenéra bylo cenné, jak mužstvo pracovalo. Zvlášť poslední půlrok, od zimní přípravy, ukázalo, že je velmi pracovité. Myslím si, že takhle by to mělo vypadat.
Lidé ale namítnou, že výsledky tomu neodpovídají...
Nezáleží to ale jen na nich, ale také na nějaké trpělivosti a koncepci. A kluci šli nahoru, i když to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo.
Co považujete za hlavní příčinu, proč Hradec hned rok po postupu opět sestupuje?
Jednoznačně zápasy se soupeři, kteří byli ohrožení podobně jako my. Ať už na konci, nebo v průběhu ligy. A hlavně zápasy na domácím hřišti, tam jsme toho hodně poztráceli. Bohužel se opakovalo to, co při předchozím sestupu. Tam také když šlo do tuhého a lámalo se to, zápas se nezvládl ať už z jakéhokoliv důvodu. Paralela s předcházející sestupovou sezonou před dvěma lety je naprosto zřejmá.
Skoro se chce říct, že jste nepoučitelní.
Jsou věci, z kterých se poučit můžete, ale z některých to snad ani nejde. Nemá cenu ale nad tím nějak moc spekulovat, získali jsme tolik bodů, kolik jsme získali, a vinu na tom máme my všichni.
Vy jste v průběhu podzimu nahradil Luboše Prokopce a tým vedl s dvěma dalšími, ale bylo to trochu komplikovanější. Neměl jste s tím problém?
Vůbec ne. My jsme dělali svoji práci na hřišti a nesli jsme za ni odpovědnost. Róbert Barborík to zaštiťoval. Já jsem s tím žádný problém neměl.
Bude se to opakovat?
Tohle je předčasné. Existuje nějaká možnost výjimky, abych mohl být na střídačce. Přijímačky na profesionální licenci jsou v listopadu, takže uvidíme.
Hradci se nedaří získat si v první lize pevné místo. Co považujete za příčinu toho?
Jednoznačně to vychází ze stadionu. Když jsem přišel do áčka v roce 1991, už se mluvilo o tom, že se bude stavět. Je o čtvrt století později – a stále nic, je to smutné. Přitom podle mě to je alfa a omega všeho, odvíjí se od toho řada věcí.
Myslíte třeba skutečnost, že Hradec kvůli stadionu není v první lize příliš vítaný?
Vidím to tak, že tam jsou žádanější jiné kluby, které potřebné zázemí mají, které mají třeba právě kvůli stadionu daleko lepší image. A je mi líto lidí hráčů a lidí, kteří se na fotbal chodí dívat. Vždyť divák jen těžko postřehne, jak se hráč snaží, na ty desítky metrů to ani snad nejde.
