Jak je to těžké, o tom promluvil kanonýr Jan Nezmar. Toho ve vzpomínkách straší zápas, který by nejraději navždy vymazal z paměti. Ale nejde to.
"Tak strašně jsem se kvůli fotbalu ještě necítil. Hlavou se mi hnala jediná myšlenka: končíš s kariérou," vzpomíná Nezmar na srpen 2009 a pohárový souboj s Dinamem Bukurešť.
S Libercem jste tehdy v Evropské lize promrhali náskok 0:3...
V hlavách nám blikalo: Pohoda, už jsme postoupili. Bohužel jsme na to strašně doplatili. Fotbalový pánbůh nás potrestal za to, že jsme ztratili pokoru.
Vážně jste chtěl po zápase skončit?
Okamžitě! Byl to šílený šok. Myšlenky na konec pak sice vyprchaly a překlopily se v motivaci, abych dokázal, že nejsem takové poleno, ale zklamání trvá dodnes. Tak silně negativní zkušenost mě změnila. Naučila mě hodně krotit euforii.
Teď musí euforii krotit reprezentace. Má skvěle rozehranou baráž.
Nemyslím, že by se kluci měli vézt na vlně euforie, když poslední dva roky neměli dobré. Jasně, výhra 2:0 je nadějná, ale... Víte, na co nás upozorňují trenéři o přestávce, když vedeme 2:0? Hoši, ještě zdaleka není hotovo, udržte koncentraci, šlapeme dál. I když to možná vyzní paradoxně, tak vedení 2:0 je pro psychiku hráčů nebezpečnější než 1:0.
Reprezentace je taky v poločase a taky vede 2:0.
Nesmí si myslet, že je hotovo. Musí připravit svou hlavu na další těžký boj, zkoncentrovat se na každý další okamžik. Hlava právě takové zápasy rozhoduje. Když chvíli zaspíte, ujede vám vlak a už do něj nemáte šanci nastoupit, i když se snažíte sebevíc. Nám se to předloni stalo s Bukureští.
Nestane se to reprezentaci v Černé Hoře?
Nesmí se to stát. Černohorci jsou impulzivní, nažhavení, hýří sebevědomím. Když je necháme hrát, narostou jim křídla. Proto je zapotřebí být aktivní, hrát koncentrovaně, týmově, zarputile.
Jaké variantě věříte vy?
Teď už té druhé.
Před prvním zápasem jste nevěřil?
Nevkládal jsem do baráže velké naděje po dvou letech, kdy chyběly kvalitní výkony i výsledky. Ale po pátku měním názor.
