Dosud pracoval jako asistent. Naposledy a nejdéle po boku Jozefa Chovance. „Dobře se mi spolupracovalo i s Víťou Lavičkou a Míšou Bílkem. Žádný problém.“
S Chovancem na jaře působil ve slovenském prvoligovém Ružomberoku. Jejich trenérská mise se scvrkla na necelé tři měsíce.
„Dobrá štace, můžu si ji pochvalovat, poznal jsem zase něco jiného,“ vrátil se do časů federální ligy. „Tribuny a stadiony jsou tam stále stejné jako před dvaceti lety, což je smutné, v tom jsme oproti Slovákům vepředu. Ale jinak to tam bylo fajn. S klukama jsme našli společnou řeč, pak ale nedošlo k dohodě mezi majitelem a trenérem. Skončili jsme čtvrtí, bylo to nejlepší umístění za posledních šest let, ale asi to bylo málo...“
Sieglovo vysněné angažmá? Jedna destinace ho přitahuje jako magnet. „Rád bych zase někam do Arábie. Bylo tam hezky teplo, to mám rád. A je to zkouška pro každého. Jenže tam se těžko dostává.“ Čtyřnásobný král střelců české ligy pomáhal Chovancovi v klubu Bani Jas ve Spojených arabských emirátech.
Horst Siegl
Když Siegl zrovna netrénoval, snažil se letos pozvednout exligovou vísku Blšany z krajského přeboru. Nepovedlo se to, Chmel skončil nakonec až osmý. „Na podzim jsme ještě měli postupové cíle, pak se přehodnotily, hlavně jsme chtěli soutěž dohrát,“ přiznal autor 133 ligových gólů. „Chodili jsme někdy jen v deseti lidech, já občas jezdil až v průběhu zápasu. V závěru sezony se můj kluk učil na chatě na diplomku, taky něco vynechal. Škola je důležitější.“
Důvod blšanského propadu? „Chybí peníze, to je základ,“ tvrdí bývalý reprezentant. „Jsou signály, že by se to v Blšanech zase mohlo v dobré obrátit a hrát o vyšší patra, ale ještě to nechám pod pokličkou. Všechno je v plenkách.“
Čas na trenérské čekané vyplní Siegl operací kolena. „Je špatné, jen jsem ťapal, když se potřeboval doplnit stav.“
