Na hřiště se dostal až deset minut před koncem, postavil se na Chihuriho místo do zálohy. Reprezentant Zimbabwe, který se na výhře 3:1 podílel dvěma góly, se vysunul do útoku. Nervózní spoluhráče, strachující se o výhru, měl Holota uklidnit. "Přestali jsme běhat, byli u všeho pozdě a moc faulovali."
Za celé jaro Holota odehrál lehce přes padesát minut, vždycky ho kouč Ščasný pošle na hřiště až ke konci zápasu, někdy nehraje vůbec. "Jsem s tím smířený," podotkl Holota. "Jsem tak s trenérem domluvený. Mají hrát mladší kluci, já už nejsem pro mužstvo perspektivní. Mám pomáhat mladším, vést je."
Na Žižkově je už devět let. Ač ví, že místo v zakladní sestavě mít už nebude, prodloužil smlouvu o další rok. "Snažím se být stále v kádru. Vždyť hodně kluků, co se mnou hráli, už dávno skončilo s fotbalem. Jsem šťastný, když si můžu sednout na lavici náhradníků. Kdybych byl uražený, tak tady dávno nejsem."
A už se nemůže dočkat pohárového finále proti Spartě. Pamatuje si, jak před sedmi lety nad Spartou triumfoval. Žižkov ukořistil Pohár ČMFS po penaltovém rozstřelu. Nedávno se radoval z výhry nad nejlepším domácím klubem i v lize. "Do konce sezony nám chybějí čtyři zápasy, které chceme odehrát co nejlépe," podotkl Holota.
Mužstvu se hraje dobře, účast v Poháru UEFA mu už nikdo nevezme. "Jsme v klidu, ale stále v sobě musíme hledat motivaci. Jde o body, peníze, jméno klubu, o čest, to jsou ve fotbale spojené věci. Musíme se snažit."