Když José Mourinho slavil osmadvacáté narozeniny, začínal trénovat dorostence v portugalském Setúbalu. Pep Guardiola a Luís Enrique byli na vrcholu hráčské kariéry v Barceloně. Jürgen Klopp dával góly za druholigovou Mohuč.
Julian Nagelsmann, usměvavý blonďák s chlapeckým obličejem, už má v tomhle věku za sebou osm let trénování. A teď o něm mluví fotbalový svět.
Vede totiž bundesligový Hoffenheim a tlačí ho tabulkou vzhůru ze sestupových míst: ze čtyř zápasů, které odkoučoval, tým urval sedm bodů a prohrál jen na hřišti silného Dortmundu.
Navíc hraje útočně, což baví fanoušky i hráče. Včetně českého obránce Pavla Kadeřábka a pěti mazáků, kteří jsou starší než trenér.
„V tom není žádný problém. Jen mě musí poslouchat,“ vtipkuje kapitán Pirmin Schwegler, který se narodil o čtyři měsíce dřív než jeho nejbližší nadřízený. „Ale teď bez legrace: nehraje to vůbec žádnou roli. Důležité je jen to, aby trenér byl profík. A to on rozhodně je.“
Skutečně. Jen málo koučů se dokáže do své práce „zažrat“ tak jako Nagelsmann. Od chvíle, kdy mu ve dvaceti hráčskou kariéru ze dne na den ukončilo ošklivé zranění kolene, se upnul na jediný cíl: stát se špičkovým trenérem.
Každý zápas jiné rozestavení
Ani chvilku neotálel. Už během rekonvalescence po operaci chrupavky pravidelně vypomáhal Thomasi Tuchelovi, tehdejšímu trenérovi Augsburgu. Vypracovával mu analýzy zápasů, leccos odpozoroval a po čase získal odvahu vydat se vlastní cestou.
Začala u mládežnických týmů Augsburgu a Mnichova 1860 a od roku 2011 pokračovala v Hoffenheimu. Vedl sedmnáctku, chvíli dělal i asistenta u áčka a zkušený gólman Tim Wiese si z něj utahoval: „Podívejte, náš Baby Mourinho!“
Jenže Nagelsmann rychle dokazoval, že si přirovnání k portugalskému trenérovi, které časem přebrala i média, zaslouží. Když přešel k devatenáctce, dokázal téměř nemožné: vyrval mládežnický titul silným soupeřům - Bayernu, Dortmundu či Schalke. Další rok jeho tým prohrál až ve finále. A vedení klubu usoudilo, že aby ho neztratilo, musí mu nabídnout novou výzvu.
„Jsme přesvědčeni o jeho kvalitách i autoritě. Julian je člověk pro budoucnost,“ ujišťoval generální ředitel Hoffenheimu Peter Gorlich, když v říjnu oznamoval, že po skončení sezony Nagelsmann převezme áčko jako hlavní trenér.
Nakonec se na lavičku dostal ještě dřív - Huuba Stevense zradilo zdraví a po jeho rezignaci se stal nejmladším koučem v historii ligy.
Do té doby posbíral Hoffenheim ve dvaceti zápasech jen dvě vítězství, mladý šéf lavičky tuhle bilanci srovnal po pouhých čtyřech utkáních.
Potřebujete snad další důkaz, že klub vsadil na správného muže?
Pokud ano, vyplatí se pozastavit nad Nagelsmannovými taktickými schopnostmi. Na rozdíl od většiny kolegů neučí tým jeden herní styl, ale chce, aby hráči dokázali pružně reagovat na konkrétního soupeře.
Proto ve své premiéře vsadil na rozestavení se třemi obránci, v dalším zápase nasadil systém 4-3-3 a hned v následujícím zase 5-3-2. Protivníka dokáže do detailu přečíst a snaží se vždy vykoumat taktiku, která soupeřovy přednosti utlumí.
Dařilo se to i v jediném prohraném zápase s Dortmundem, ve kterém Hoffenheim až do 80. minuty vedl a až v oslabení o body přišel.
Přesto je tým dál v sestupovém pásmu, na záchranu ztrácí tři body. A Nagelsmann má kromě koučování i další starosti: protože ještě studuje trenérskou licenci, musí občas rovnou z tréninku mazat do školy.
Jenže nejtěžší zkouška ho stejně nečeká v lavici, ale na lavičce. A tam zatím prospívá na výbornou.
