Soustředění jste tedy zakončil jako marod. Kvůli tomui jste mrzutý?
Samozřejmě. Ale to přejde. Mnohem důležitější je, že se zase shledávám s rodinou. Dcery a manželku jsem dlouho neviděl. Nejdřív bylo Euro, pak mi zbyl týden a to jsem měl nějaké běhání. Hned potom následovalo soustředění v Seefeldu.
Zatím jste v Baníku, ale zájem o vás byl prý po Euru veliký. Které kluby vás chtěly?
Nevěnuji tomu pozornost. Nějaký zájem tam byl, ale ne že bychom se přímo s někým bavili, tak daleko to nebylo. Co já vím, tak překážkou je, že Baník za mě chce dva miliony eur. To jsou docela velké peníze.
Odmítl jste nabídku z Ruska. Podle čeho si kluby vybíráte? Podle peněz asi ne, v ruské lize se přece točí velké částky.
Mám rodinu. Když už bych měl jít do Ruska, tak by podmínky musely být opravdu vynikající. Aby to mělo cenu. To se o té poslední ruské nabídce říci nedalo.
Kromě toho, s Ruskem nemáte dobré zkušenosti. Už dřív vás tam označili za hráče, který na hřišti vypadá otráveně...
Ne otráveně. Řekli mi, že po fotbalové stránce by mě chtěli. Ale údajně se jim zdálo, že mě štve život v Rusku. Ještě se diví, když se tam k vám chovají jak k idiotovi. Prý jestli umím nahrávat, hlavičkovat. Vždyť jsem přišel z Hamburku!
A dostal jste nálepku problémového hráče.
Tu jsem měl už v Hamburku. Tam jsem totiž říkal, co si myslím.
I špatná zkušenost, užitečná zkušenost, říká se.
Ano. Člověk se učí celý život.
A co jste se tedy naučil?
Neříkat otevřeně, co si myslím. Snažit se být trochu taktičtější. A trochu se přetvařovat. Kdybych byl v Hamburku věděl, že na to nemám, tak bych držel hubu a snažil bych se tam vydržet zuby nehty. Ale když jsem věděl, co se tam děje, tak mě to nemohlo nechat klidným.
Co se tam dělo?
Viděl jsem, že tam po nás šlapou. Ne všichni, vlastně jen jeden člověk. Ten nejdůležitější.
Poslední dobou působíte jako mnohem větší kliďas než dřív...
...to jen tak působím (úsměv).
Míváte ve zvyku dusit hněv v sobě?
Přesně tak. Vím, že to není zrovna nejzdravější. Když jsem byl v Německu, tak jsem se vybíjel na počítači. Hrál jsem po internetu bojovou hru, někdy třeba i pět hodin.
A teď?
Zajdu si na ryby, jsem s rodinou.
Co vás dokáže rozčílit?
Maličkosti. A někdy nic. Jak kdy. Manželka o mně říká, že jsem náladový. Ale takových je nás přece víc.
Útočník Marek Heinz marodí a na soustředění Ostravy v Seefeldu nemůže z hotelu. |