K vašemu novému angažmá došlo rychle, že?
Předminulou neděli jsem se vracel z golfu ve Španělsku. Tam jsem měl telefonáty z Emirátů a dohodli jsme se, že sem poletím. Myslel jsem, že za tři dny budu doma a nakonec se vrátím asi až za půl roku. Mám tady s sebou jednu tašku a doma jsem skoro ani neřekl ahoj. V jedenáct večer jsem se vrátil z golfu a v osm ráno už vyrážel z baráku do Dubaje.
To musel být pro manželku šok.
Po Novém roce za mnou snad na nějaký čas přijede. Já myslel, že budu doma aspoň na Vánoce, ale ne. Hrajeme 20. a hned 27. prosince.
Co vám žena řekla, když jste jí to oznámil?
Ještě to neví. Ještě jsem jí to neřekl.
Počkejte, nedozví se to snad z tohoto článku?
To ne, už jí to musím říct. Já už naznačuju, že by to se svátky mohlo být těžké.
Víte vůbec, kam jdete? Jakou má zdejší fotbal úroveň?
Fotbal je tady úplně jiný než u nás. Místní mají jinou mentalitu a návyky. Je dost složité je motivovat, dostat do nich taktiku. Oni si chtějí zahrát. Individuální kvalitu mají, ale každý si chce užít míče a v tom je problém.
Dá se to změnit?
O to se pokoušelo lidí... Já si myslím, že to změnit jde. Něco ale musíte respektovat.
Třeba náboženské zvyklosti?
Hned na prvním tréninku jsme to trošku natáhli, už byl čas na modlení. Hráči se chtěli sbalit a jít. Když jsem řekl, že ne, neprotestovali. Mně to malinko časově ulítlo, protože jsem měl po nástupu delší proslov. Jinak to budu respektovat.
Musel jste si naopak už někdy dupnout?
Spíš trpělivě vysvětluji. Když vidím, že mají udělat dvacet kliků a poslední tři nějak ošoupou, zastavím to a řeknu, že takhle ne. Že se zápas vyhrává třeba v 95. minutě a my budeme v 85. mrtví. Nebo dneska: mám do útoku prvního náhradníka. Měl jsem s ním připravený trénink, pak jdu na zápas béčka a on hraje!
Co vy?
Kluk dal gól a na další přihrál, v půli jsem ho nechal stáhnout. Bylo to derby, řezalo se to, mělo to šťávu, proto chtěli, aby hrál a tajili mi to. On má nadváhu, tak jsem ho pak ještě nechal půl hodiny běhat. Neřekl ani slovo.
Tým je na sestup. Váš úkol je tedy záchrana?
Skončit co nejlíp. Jsme na padáka, ale v klubu si nikdo sestup nepřipouští. Já chci tým zachránit, co bude pak, to neřeším. Chci dodržet toho půl roku i když třeba zítra už tady nebudu. Tady se mění trenéři měsíc co měsíc.
Měl jste nabídky i odjinud?
Žádnou špičkovou. Byly ze Švédska nebo z Wisly Krakov. Jednal jsem, ale chtěli, abych šel na delší čas. To nemůžu, stýskalo by se mi.
Jdete si do Dubaje odpočinout i od českého prostředí, kde jste třikrát marně kandidoval na předsedu fotbalového svazu?
Co tě nezabije, to tě posílí. Ale po volbách jsem u nás dělat nechtěl. V tom prostředí to nejde. Musím se smát, když teď brněnský Besta asi dostane trest za znevážení jména českého fotbalu, protože nepřiznal gól rukou. Vždyť ti lidé špiní náš fotbal celou dobu.
Berete volby jako osobní prohru?
Vůbec ne. Spíš mě to mrzí kvůli lidem, co šli za mnou. Já o funkci nestál, pro mě je lepší trénovat. Ale chtěl jsem, aby se něco zlepšilo. Bohužel to nedopadlo. Spousta lidí už je ale pro změnu, už nechtějí v systému být. Změny už se zastavit nedají, i když ti nahoře si myslí, že jo.
I vy se pak do českého fotbalu vrátíte?
Vrátím. A věřím, že brzy.
Co znamená brzy?
Myslím, že na povrch vyplavou ještě věci... Vždyť za rok a půl je další valná hromada, i když nevolební. A když se to nezvrtne tam, tak jindy. Není možné, abychom šli jiným směrem, než se ubírá svět.
Svět se hlavně ubírá na letní šampionát. Co si myslíte o skupině, kde je Česko?
Je zrádná. Ameriku snad zvládneme, s Itálií bychom měli postoupit, ale Ghana je nevyzpytatelná, má skvělé hráče. Záložník Essien z Chelsea hrával za Bastii, když já trénoval Štrasburk. Už tehdy to bylo monstrum, které nešlo oddělit od míče. Skupina je skoro stejná, jakou jsme měli v devadesátém.Měli jsme Itálii a USA, jen místo Ghany bylo Rakousko.
Často vzpomínáte na šampionát v roce 1990, jenž byl zatím pro reprezentaci poslední?
K tomu se nevracím. Je to pryč.
Ani k atmosféře plné svobody?
Byla to nejhezčí atmosféra, kterou jsem zažil. Všude byly české vlajky, to bylo neskutečné. My byli zvyklí tak maximálně na jeden autobus fanoušků, než padl režim.
Vy jste byl takový fotbalový vůdce revoluce, že?
Nebyl.
Že ne? Vždyť jste měl projev na Václaváku.
Já nikam nechtěl jít. Já se klasicky bál. Měl jsem doma dvě děti a se Spartou byl domluvený, že mě po mistrovství pustí do ciziny. Nebyl jsem hrdina, nechtěl jsem se do ničeho plést.
Ale zapletl se.
Byli jsme s manželkou a bráchou pod koněm a zvonili klíčema. A najednou z amplionu: Udělejte místo pro kapitána fotbalového nároďáku! Já koukal a lidi vedle: Tak dělej! A už jsem mazal, už nešlo cuknout.
Pamatujete si, co jste tehdy lidem říkal?
Že jak byli s námi, teď jsme my s nimi. Že všechno dobře dopadne, když budeme držet pohromadě. Neměl jsem čas něco si připravit. Zážitek to ale byl obrovský. Když člověk viděl ty davy, ty televizní štáby... Tady v Dubaji je horko, ale tenkrát z toho mrazilo.
|
Angažmá beru kvůli jídlu, směje se kouč |
