Víra, že bude líp, je v bezútěšné krajině českého fotbalu tím nejdůležitějším. A protože s nikým jiným než s Haškem v současnosti přijít nemohla, je jednoznačně dobře, že právě on zvítězil.
Hašek není pouze symbolem nutných změn. Ale i kdyby byl jen jím, fotbal takový symbol nutně potřeboval. Právě k té víře, že bude líp.
Pohledredaktora MF DNES |
Haškovi kritici mohou a budou hledat chyby a ve výtkách na nezkušenost či na nepřesnou znalost domácí scény mohou mít částečně pravdu. Jenže jejich názory zanikají v radostném hlaholu, který jeho úspěch vyvolal.
A vzpomínáte snad, kdy naposledy se z utrápeného prostředí ozval jásot a úleva? Ostatně, sám Hašek vyzval po volbě fotbalovou veřejnost, aby se usmívala. Už tohle působilo jako osvěžující a mohutný lok vody po dlouhém putování pouští.
Jméno nového svazového předsedy však není jménem prostředku, který s konečnou platností odstraní vši a pijavice z kůže českého fotbalu. Zdejší galerka totiž nesloží zbraně dobrovolně a dost lidí stále nebude ochotno hrát fotbal.
Spíš budou předvádět kopanou. Ve smyslu toho, že kolem sebe bude kopat, jak to půjde.
Už teď se kolem Haška točí farizejové, kteří se ne z přesvědčení, ale licoměrně a prospěchářsky přidali na jeho stranu. Bezprostředně po zvolení ho už v sále smíchovského Národního domu plácali po ramenou, cukrovali lichotkami, a přitom by ho prodali za třicet stříbrných.
Jenže momentálně nemají komu...
Nynější obrovské sympatie a až přehnaná očekávání v sobě ale nutně nesou zárodky budoucího nebezpečí.
Hašek přináší logicky víru v zázraky, ale zázraky přitom logicky neumí. Pokud si tohle někdo neuvědomí, je od toho jen krůček k rozčarování. Krůček k výkřikům, že je falešným prorokem.
I kvůli tomu si Hašek zaslouží ocenění za odvahu, že do všeho šel, ač nemusel.
S jeho zvolením do čela českého fotbalu je to jako s nynějším létem. Pořád je zataženo, často prší, ale jste si takřka jisti, že v brzké době musí přijít slunce.
