Původně měl být Hagi v sobotu večer v Bruselu hlavní zbraní rumunského týmu; po pauze za dvě žluté karty v úvodních dvou utkáních na šampionátu se vrátil do základní sestavy a na jeho kreativitu a výpady spoléhali spoluhráči, trenér i fanoušci. Málem mu to vyšlo - rozděloval pasy a za stavu 0:1 dokonce obloučkem přes vybíhajícího italského gólmana Tolda mířil do prázdné branky. Moc být hrdinou. Míč ovšem sklouznul na tyč a odrazil se do pole.
Po přestávce, v rozmezí pěti minut, se Hagiho role diametrálně změnila. V 54. minutě přišlo napomenutí za hrubý faul na Conteho ve středu pole, po němž musel Ital střídat s poraněným kotníkem, v 59. minutě se potom Hagi vřítil do šestnáctky Italů bok po boku se Zambrottou a po chvilce obligátního strkání teatrálně padl k zemi. Portugalský rozhodčí Vítor Manuel Melo Pereira neváhal ani na okamžik - po druhé žluté kartě se v jeho ruce vzápětí objevila červená.
S vědomím toho, že už před zahájením EURO 2000 prohlásil "Šampionát bude mým posledním vystoupením v reprezentačním dresu" se Hagi se ještě vztekle hádal, chvíli klečel na kolenou a chvíli poskakoval jako čert. Věděl, že pokud má dodržet své slovo, odchází jako tragická figurka. Nakonec rezignovaně máchl rukama a nakvašeně zmizel v útrobách stadionu. Rumuni se už bez svého režiséra nezmohli na odpor, skóre zůstalo neměnné - 2:0 pro Itálii.
Hagi ani po hodině nevyšel ze své teatrální role. "To, co rozhodčí provedl, je ostuda celého fotbalu. Vždyť to muselo být vidět až z letadla, že to byla jasná penalta!" dával průchod svůmu temperamentu cestou do autobusu. Vzápětí se připojil ke spiklenecké teorii, která provází šampionát od jeho začátku: "Byl to další útok na malé země. Proč se sem vůbec máme štrachat, když nás pak stejně takhle oberou? Dnes večer to nebyl první případ na EURO!"
Na rozhodčího si v sobotu večer nepřímo stěžoval také rumunský trenér Emerich Jenei: "Byl to trochu zvláštní verdikt - měli jsme dostat penaltu, a místo ní jsme ztratili jednoho muže," poznamenal po utkání.
Smutný konec rumunského kapitána vyvolal spekulace, zda to byl skutečně jeho poslední reprezentační zápas. "Rozhodutí je na něm," odtušil trenér. Kdy? "Možná v noci, možná za měsíc a možná také až na příští reprezentačním srazu. Já nevím," dodal. Hagi se později na přímou otázku jenom zašklebil, pokrčil rameny a zmizel v autobuse. I přes sklo k němu muselo doléhat obdivné skandování desítek rumunských fanoušků. Byla skoro půlnoc a na bruselském stadionu zvolna zhasínala poslední světla.
Kdo ví, jestli si to Hagi nakonec s tím loučením nerozmyslí. Jak ostatně trefně poznamenala agentura Reuters, konec reprezentační kariéry už oznamoval dvakrát: po EURO 96 a mistrovství světa 98.
