Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poprvé v historii Eura jdou bratři proti sobě. Ale radši by utekli

BRATŘI JAKO SOUPEŘI. Granit Xhaka (vlevo) reprezentuje Švýcarsko, Taulant Xhaka nosí dres Albánie. | foto: Profimedia.cz

11 2016
Tours (Od našeho zpravodaje) - Měl plnit roli staršího bráchy, ochránce. Ale rodiče Taulanta Xhaky zřejmě nevěřili, že tenhle úkol zvládne. „Klíče od domu vždycky radši svěřili mně. Máma říkala, že jsem zodpovědnější,“ prozradil nedávno jeho o dva roky mladší sourozenec Granit.

V sobotu má starší z dvojice šanci po letech vystoupit ze stínu. Jako člen albánského týmu vstoupí do fotbalového Eura zápasem proti bratrovi, který reprezentuje Švýcarsko.

Nikdy v historii evropských šampionátů se nic takového nestalo. Ale že by z tohohle prvenství Xhakové měli radost? Ani náhodou!

„Je to mizerný pocit. Poslední věc, kterou bychom si přáli,“ mračí se Granit, nová posila Arsenalu. „Nejradši bychom oba po dvou minutách utekli ze hřiště.“

To ale nepůjde, oba totiž patří k nejdůležitějším hráčům. Jen každý v jiné reprezentaci. Granit od mládí nastupuje za Švýcarsko, které ho oslovilo jako první.

„Od albánského týmu jsem nikdy nabídku nedostal,“ pokrčí rameny. „Ve Švýcarsku jsem vyrostl, v Albánii jsem byl poprvé až ve dvanácti letech. Ale pak jsem tam často a rád jezdil na prázdniny.“

Mladší z Xhaků vlastně trochu lituje, že zvolil Švýcarsko. Bratra, který také v juniorských letech nakoukl do švýcarských výběrů a stále hraje za Basilej, dokonce sám přesvědčil, aby se rozhodl pro Albánii.

Kdyby si Granit v osmnácti nevybral Švýcarsko, nemuseli teď u Xhaků doma na basilejském předměstí St. Johann rodiče řešit dilema.

Táta Ragip a maminka Eli do Švýcarska odešli z Kosova v roce 1990 - ještě předtím než jejich původní domov začala ničit válka. Ragip začal pracovat jako zahradník, Eli jako uklízečka. A ve volném čase dohlíželi na to, jak jejich kluci rostou v dresu FC Concordia ve skvělé fotbalisty.

Talent měli oba, ale každý se vyprofiloval jinak. Vzhledem k povahovým rysům trochu překvapivě.

Zatímco zodpovědný Granit je na hřišti od toho, aby tvořil, improvizoval a vymýšlel nečekaná řešení, volnomyšlenkář Taulant je naopak typický pes obranář. Takhle teď bude muset hlídat i bratra. Stejně jako kdysi, když na sebe narazili ve švýcarské lize.

„Už tehdy to bylo divné. A teď? Kdybych řekl, že to nebude zvláštní, byl bych lhář,“ přemítá Granit. „Musíme oba na devadesát minut zapomenout na to, že jsme bratři.“

Na hřišti je všechno jasně dané, slitování neexistuje. Ale komu budou držet palce rodiče? „To je přece jasné,“ usměje se Granit. „Jedna ruka bude tleskat Švýcarsku, druhá Albánii.“







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze