Dohola ostříhaný Koller v 80. minutě vyrovnal na 1:1.
Jak vůbec fotbalista přemýšlí ve chvíli, kdy mu letí ostrá střela přímo do tváře? Někomu reflexivně vystřelí ruce a ohrožené místo si chrání. Jiný se sehne, další rychle uhýbá a otáčí se zády.
Ale Koller chtěl míč hlavičkovat. „Nebál jsem se, já takový nejsem.“ Ale proč se raději neuhnul? „Protože jsem tušil, že by ta Amorosova střela vůbec netrefila branku. Chtěl jsem brankáři aspoň trochu ztížit situaci. A skončilo to tak, jak jsem vůbec nečekal - gólem.“ Byla to Kollerova osmá trefa v sezoně.
Deset minut před koncem byl český útočník přesvědčen, že remízu v Berlíně udrží. Jenže v poslední minutě se Dortmund nechal hloupě zaskočit. Sebevědomý Amoroso lehkovážně ztratil uprostřed hřiště míč a najednou se pět berlínských hráčů v modrých dresech valilo na branku.
Krásnou kombinaci dokonala Marcelinhova pohotová hlavička 2:1. „Amorosovi nikdo nenadával, ta akce se měla okamžitě přerušit jinde. Hodně našich hráčů udělalo chybu,“ říkal Koller.
Nejen on tak přišel o dobrou náladu. Vybojovaný bod v zápase, ve kterém se Dortmund trápil, by se náramně hodil. „Hráli jsme ale špatně, to musím přiznat.“
