V dobách jeho vrcholné formy by o žádných testech nemusela být řeč, dlouholetá brněnská opora to dotáhla až na reprezentační lavičku. Jenže po odchodu ze Zbrojovky Lejsala místo přesně střílejících útočníků deptala především zranění. Naposledy ramene.
"Všechno se mi obrátilo vzhůru nohama. Nechtěl jsem na fotbal ani myslet ani se na něj dívat," svěřuje se Lejsal. "Ale jak jsem to rozhýbával, začalo mě to zase bavit. Teď už jsem zdravý a snažím se dostat co nejdřív do optimálního stavu, abych mohl chytat zápasy."
V klubu mu zranění nevěřili, domů na kontrolu nemohl
To se mu naposledy poštěstilo loni v březnu v ruském Rostovu. Už předtím jej pronásledovaly zdravotní problémy, v městě na Donu se ale proměnily v hotovou noční můru.
"Hned v prvním přípravném zápase jsem dostal od hráče kolenem do zápěstí, které mě potom pořád pobolívalo. Šel jsem na nějaké vyšetření, po kterém mi to dali na týden do sádry. Ale i potom mě ruka pořád bolela a byla opuchlá, takže jsem bral prášky a dostával injekce," popisuje zanedlouho třicetiletý gólman.
Brzy v Rostovu začal pociťovat nedůvěru klubu. "Jak jsem tomu problému se zápěstím uhýbal, začalo se to přesouvat do ramene. V klubu tomu ale nevěnovali pozornost a pořád říkali, že jsem zdravý. Neměl jsem možnost sednout na letadlo a letět domů na kontrolu, takže jsem to nemohl doléčit," stěžuje si Lejsal.
Ruští doktoři mu příliš nepomohli. "Ne nadarmo se odtamtud jezdí hráči léčit do zahraničí. Ruské nemocnice ještě mají pomalu kulky ve zdi, padá tam omítka. Mají tam přístroje, které jsme my po revoluci vyřadili," přibližuje rodák z Kyjova.
"Budu rád, že vůbec můžu trénovat v profesionálním týmu"
Proto raději zvolil únik a loni v červenci s Rostovem rozvázal smlouvu. "Věděl jsem, že se s nimi musím domluvit na prvním, maximálně druhém setkání.
Hodně jsem ustoupil, ale říkal jsem si, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše."Až důkladné vyšetření v Brně odhalilo skutečný stav Lejsalova ramene a ortel zněl jasně: bude nutná operace.
Brankář ji podstoupil loni v září. "Potom jsem nemohl nic dělat až do letošního dubna," sděluje.
S tréninkem začal ve Vracově, který se pod vedením jeho otce a s jeho bratrem v sestavě probojoval z krajského přeboru do divize. "Už před dvěma roky mi říkali, že tam jednou stejně skončím. Musel jsem uznat, že měli pravdu," usmívá se Martin Lejsal.
Ten se ovšem přece jen ještě pokusí proniknout do velkého fotbalu. "Ze Zlína jsem poprvé odcházel do ciziny a vnitřně cítím, že by mi tam mohli dát šanci. Mají kvalitního brankáře, ale i když budu hrát za juniorku, tak budu rád, že vůbec můžu trénovat v profesionálním týmu, což mi v Brně bylo odepřeno," podotýká.
