Anketu, v níž hlasují členové fotbalové akademie (prvoligoví trenéři, kapitáni, reprezentanti s minimálně pětadvaceti starty, vítězové předchozích ročníků, zástupci médií a funkcionáři fotbalové asociace), vyhrál počtvrté za sebou a popáté celkově.
Vyrovnal tak dosavadní rekord Ivo Viktora, legendárního gólmana mistrů Evropy z roku 1976.
Navíc loni v létě se stal pošesté vítězem Zlatého míče, což je anketa, v níž hlasují novináři. I v té vyrovnal rekord, dotáhl se na Pavla Nedvěda. A po podzimu, tedy po polovině hlasování, má nakročeno k sedmému triumfu.
"Už je z těch cen slušná jedenáctka. Doma jsem si udělal malou síň slávy, takové troferarium, ale už to pomalu nemám kam dávat," poznamenal se smíchem.
"Když cenu vyhraju, je to pro mě takové osobní zadostiučinění. Že ten rok někdo ocenil. A pak mi to dává motivaci do dalších let," řekl Čech po vyhlášení výsledků v pražském paláci Žofín.
Jaký byl pro vás loňský rok?
Jeden z nejlepších v kariéře. Vyhlásili mě hráčem Chelsea a ještě jsme s národním týmem postoupili na Euro. A když jsem vyhrál i anketu, tak rok nemohl být jiný než vynikající.
Co se vám vybaví, když se řekne Ivo Viktor?
Legenda československého fotbalu. Mě moc potěšilo, že jsem se mu vyrovnal.
Když on anketu vyhrál popáté, byl to za rok 1976, co se Čechoslováci stali mistry Evropy.
Snad se kluci budou letos snažit...
Vidět chytat jste ho nemohl, ale zažil jste jako trenéra brankářů.
Když jsem byl v šestnáctce, tak mě a další gólmany z mládežnických výběrů jednou vedl na soustředění. Jako trenéra brankářů jsem ho měl na svých prvních srazech reprezentačního áčka na podzim 2001. Bylo to před kvalifikací s Bulharskem a před baráží s Belgií.
Patron McDonald´s CupuBrankář Petr Čech se stal patronem letošního ročníku McDonald´s Cupu |
Jak byste ho charakterizoval?
Obdivuju jeho zarputilost. V jeho době žádní trenéři brankářů nebyli, musel se vypracovat sám. A samozřejmě je to skvělý člověk.
Ivo Viktor je legenda. Kdy se jí stane Petr Čech?
Dokonce jsem si to o sobě už jednou přečetl. Ale legenda patří k hráčům, kteří už s fotbalem skončili. Mně je devětadvacet, jako legenda se necítím.
Možná už příští rok Ivo Viktora překonáte. Jaké ceny vás ještě lákají?
Po těch individuálních jsem nikdy moc netoužil. Víc mě těší trofeje, které získám s mužstvem. Mají větší váhu. Mým snem je s národním týmem přivézt medaili z vrcholného turnaje. A pak vyhrát Ligu mistrů.
Letos se vám to s Chelsea nejspíš nepodaří. První osmifinále v Neapoli jste prohráli 1:3.
Stačí nám doma vyhrát dva nula a to není nemožné. Nejsme na tom třeba jako Arsenal, který proti Milánu potřebuje čtyři góly.
Ale v současném ročníku se klubu nedaří, v lize jste až pátí. Jsou to pro vás nejtěžší chvíle v Chelsea od chvíle, kdy jste tam v létě 2004 přišel?
Chelsea je pod velkým tlakem médií, a když se nám nedaří, tak se to stupňuje. Média toho využívají k různým nesmyslným konstrukcím a spekulacím. A s tím se musíme naučit žít.
Jak je pro vás těžké překousnout, že hrajete jen o čtvrté místo, které je důležité k tomu, abyste i v příštím ročníku Ligu mistrů vůbec mohli hrát?
Pořád máme šanci na třetí místo, ale cíl je minimálně to čtvrté. To je jasné. Já pořád věřím, že se to otočí a že sezona bude úspěšná.
To znamená co?
Zapomeňme na titul. Ale ještě jsme nevypadli z Ligy mistrů a jsme ve hře v Anglickém poháru. Je jasné, že v Premier League úspěšní nebudeme. Úspěchem by nebyla ani druhá příčka.
Proč se Chelsea nedaří?
Všichni se snaží tu situaci změnit. Jenže to, co se děje na tréninku, nedokážeme přenést do zápasů. Těžko nám může někdo vytknout, že se nesnažíme, že nepracujeme dost dobře.
Sérii nezdarů jste zlomili v sobotu výhrou 3:0 nad Boltonem. Změnila se nálada?
Je určitě lepší než po předchozích výsledcích. Museli jsme už vyhrát.
