V pravidlech stojí, že rozhodčí musí dát pokyn ke hře při každém volném přímém kopu - obvykle píšťalkou, ale i pohybem ruky nebo slovně. Těžko předpokládat, že by zkušený sudí jako Nor Terje Hauge, který pískal i na posledním mistrovství světa, tuto záležitost opomenul. Spíš ji hráči Vardaru podcenili.
Většinou se jeden z bránících mužů postaví těsně před míč, dokud jeho spoluhráči nepostaví zeď a nezformují se. Učiní tak i pod hrozbou žluté karty za zdržování.
Rychle se rozehrává zejména po přerušení ve středu pole. Padající hráč se chápe míče, a když se sbírá ze země, už kope. V nebezpečných zónách před brankou však rozhodčí nedávají pokyn ke hře tak rychle.
"Na mezinárodních seminářích se doporučuje, abychom v situaci, kdy může dojít k přímému ohrožení branky, raději počkali, až se obě strany připraví, a zvedli ruku s píšťalkou. Pak se ruka dá dolů a písknutím se zahájí hra. Většinou se ale čílí útočníci, že zeď stojí příliš blízko," vysvětluje Michal Beneš, nejlépe postavený český rozhodčí v zahraničí.