Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak italský trenér utíkal před křivdou a stal se hrdinou Albánie

19 2016
Pořád byl naštvaný z vyhazovu, který v Udine dostal po pouhých dvou měsících ve funkci. Cítil se ublížený a zneuctěný. Chtěl utéct z Itálie, kde ne a ne prorazit, přestože už mu pomalu táhlo na šedesátku. A tak Gianni de Biasi na konci roku 2011 bez delšího rozmýšlení přijal nabídku vést reprezentaci Albánie.

„To jsem si dal! Fotbal v Albánii byl na mizerné úrovni. Špatná infrastruktura, stadiony i akademie. Malí kluci ani neměli dost plácků, kde by si mohli zakopat,“ popisoval začátky.

Dnes už se těmto problémům může smát. I kdyby s albánskou reprezentací do konce života nezískal ani bod, ve třímilionové zemi bude navždy národním hrdinou.

Poprvé v historii ji dovedl na mistrovství Evropy, za což získal i albánské občanství.

Fotogalerie

Jeho tým sice na Euru prohrál oba zápasy (se Švýcarskem 0:1 a s Francií 0:2), ale kdo by si ještě nedávno pomyslel, že někdy bude na šampionátu vůbec hrát?

Za nebojácný fotbal navíc sklízí chválu.

Třeba od francouzského trenéra Didiera Deschampse: „Albánie hrála srdcem a s nadšením. Skvěle bránila, proto jsme dali oba góly až v posledních minutách. Soupeř zaslouží uznání.“

Dříve se přitom Albánie účasti na velkém závěrečném turnaji ani nepřiblížila. Až De Biasiho příchod všechno změnil. „Věděl jsem, že budeme muset přivést hráče ze zahraničí, abychom mohli být úspěšní,“ odhalil tajemství úspěchu.

Země sice nemá početnou populaci, ale spousta Albánců v 90. letech emigrovala na Západ. De Biasi proto sledoval zápasy ve Švýcarsku, Německu nebo Itálii - a postupně hráče oslovoval.

Toužil i po zázračném mladíkovi Adnanu Januzajovi z Manchesteru United, ale ten se nakonec rozhodl pro Belgii, kde se narodil.

Ale už to tolik nevadí: Albánii reprezentují Taulant Xhaka žijící ve Švýcarsku, Ledian Memushaj z Itálie, Ergys Kace z Řecka, Amir Abrashi z Německa a další „cizinci“, kteří mají občanství po rodičích.

De Biasi tak dal dohromady silný a sebevědomý tým. Na mistrovství světa 2014 se nedostal, ale kvalifikaci o evropský šampionát 2016 začal skvěle. Albánie gólem tehdejšího slávisty Balaje porazila 1:0 Portugalsko a rozjela se k triumfální jízdě, která skončila druhým místem ve skupině a historickým postupem.

„Oslava po výhře 3:0 v Arménii byla velkolepá. Museli jsme se arménským zástupcům omlouvat, protože v tu chvíli pro nás neplatil žádný protokol. A manažerovi hotelu, ve kterém jsme bydleli, jsem řekl: Prosím, nechejte kluky, ať dělají cokoliv,“ smál se marketingový ředitel albánského svazu Gazmend Malo.

Však taky bylo co slavit!

Podobný úspěch nemusí Albánie už nikdy zopakovat. Proč? V budoucnu se totiž bude možná přetahovat o hráče s Kosovem, které fotbalové asociace UEFA a FIFA letos na jaře uznaly jako plnohodnotného člena. Kosovští Albánci přitom tvoří zhruba polovinu De Biasiho mužstva.

A kdo ví, zda zástupci albánské reprezentace nebudou muset přemlouvat i trenéra. De Biasi byl náhle jedním z kandidátů na nástupce Antonia Conteho u italského reprezentace a jeho úspěchy zaregistrovaly i západní kluby.

Přitom po bolavém vyhazovu z Udine chtěl před lety jen utéct před pocitem křivdy.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze