Když Gent v minulé sezoně vůbec poprvé slavil mistrovský titul, měl díky belgickému koeficientu automaticky zajištěnou účast v Lize mistrů. Jeho cíl byl jediný – neudělat ostudu. Tuhle laťku tým s velkou rezervou přeskočil, ve skupině před ním zůstal jen Zenit Petrohrad.
Jaká k tomu vedla cesta?
Dá se nakoupit dobře, a levně
I když si vstupem do elitní klubové soutěže klub vydělal dvanáct milionů eur, v létě jeho vedení nikterak nehýřilo s částkami za posily. Přišlo dost nových fotbalistů, ale buď šlo o hostování (například z Freiburgu přišel srbský stoper Stefan Mitrovič, který loni v říjnu při utkání Srbsko – Albánie stáhl provokační vlajku Velké Albánie, s níž nad stadion přiletěl dron – vzpomínáte?), anebo o volné hráče.
Klub zaplatil pouze za dva obránce – Hatem Abd Elhamed přišel z izraelského Ashdodu za milion eur, a Dán Lasse Nielsen z Groningenu za 600 000.
Za klíčového muže v úspěšném tažení Gentu je považován 51letý trenér Hein Vanhaezebrouck. Jako hráč neměl mimořádnou kariéru (Kortrijk, Harelbeke, Lokeren), ale v roli kouče se mu daří.
Sázka na útočnou hru
Po několika méně známých působištích se mu zadařilo v Kortrijku – z klubu, který se neustále pohyboval mezi první a druhou ligou, se mu podařilo udělat stabilního účastníka nejvyšší soutěže a v roce 2012 s ním vyhrál domácí pohár.
V létě 2014 přijal nabídku Genku, v němž provedl totální rekonstrukci hráčského kádru a vsadil na útočný fotbal, pouze se třemi obránci. „Lepší je útočit, vyplatilo se nám to i v Lize mistrů,“ pochvaloval si kouč, jehož tým v již zmíněné společnosti Zenitu, Valencie a Lyonu dosáhl na deset bodů (tři vítězství, jedna remíza a dvě prohry).
Kádr Gentu má podle odborníků hodnotu 58 milionů eur a někteří z hráčů jsou už nyní v hledáčku velkých klubů. Zejména brankář Matz Sels (23 let), stejně jako kapitán týmu Sven Kums, jeden z tvůrců hry, a rovněž 27letý útočník Laurent Depoitre.
Klub má v análech rok založení 1864, kdy vznikl jako gymnastický spolek, fotbalisté se osamostatnili v roce 1900. O historickém titulu mistra Belgie už řeč byla, dosavadní tažení Ligou mistrů ovšem není největším úspěchem v pohárové Evropě. V sezoně 1991/92 klub postoupil až do čtvrtfinále tehdejšího Poháru UEFA, v němž nestačil na Ajax v čele s Dennisem Bergkampem.
Trenér se na los dívat nebude
„Postup do osmifinále Ligy mistrů je ale něco jiného. Dosáhli jsme na mimořádný úspěch a jsem hrdý na hráče a lidi z klubu, kterým se to podařilo ve skromných podmínkách,“ neskrýval dojetí trenér Vanhaezebrouck.
Na pondělní osmifinálový los se prý u obrazovky dívat nebude. „Nejspíš zajdeme s manželkou do restaurace na něco dobrého, lidi z klubu mi stejně zavolají,“ nastínil, a potom překvapil. „Pořád si ale myslím, že i kdybychom postoupili do čtvrtfinále, nebude to víc než náš letošní mistrovský titul. Být šampionem v Belgii, kde hrají Anderlecht, Bruggy nebo Standard Lutych, to už je věc. Zvlášť když se vám to podaří poprvé v historii tak malého klubu,“ těší trenéra.
